Okupace v brněnských obrazech

Okupace v brněnských obrazech

Jiří Peňás, Týdeník Echo, 30. 8. 2018

PRŮVODCE MĚSTEM V LETECH 1968–1969

Před pěti lety vydalo nakladatelství Host kapesního průvodce po Brnu nacistickém… Návod na pouť po dramatických místech byl v roce 2015 doplněn o zákoutí Brna stalinistického a před pár dny vyšlo Brno okupované. Autory byli pokaždé Alexander Brummer a Michal Konečný. V pěkné typografické úpravě Martina Hrdiny se kvalitně reprodukované fotografie střídají s průvodní textem, jenž je stručný a výstižný.
Jde vlastně o stručné dějiny Brna v daném období. Ty z nás, kteří nejsme Brňáci, ale máme to město rádi, zajímá, v čem je to město jiné než zbytek země. Podle průvodce začalo v Brně pražské jaro v pondělí 1. dubna, tedy na apríla (ten den má narozeniny i Brňan Milan Kundera). Tehdy se v přeplněném sále Stadionu na Kounicově sešla "velká tribuna", jíž se účastnilo na "dvacet předních brněnských osobností": autoři uvádějí politika Jaroslava Šabatu, architekta Jiřího Krohu a básníka Jana Skácela. Po letech se mluvilo téměř svobodně. Vedle celorepublikových témat šlo i o věci specificky brněnské: o zrušení právnické fakulty nebo o Brnu v padesátých letech, kde choulostivou věcí byla poprava předního brněnského funkcionáře Otty Šlinga. A pomalu se také rodilo téma státoprávního postavení Brna, které po roce 1948 upadlo na pouhé krajské město, k čemuž se přidávala touha po obnově země Moravskoslezské. Lze-li tedy něco považovat za brněnský přínos obrodnému procesu, pak je to především připomenutí, že země není unifikovatelná a že má také nějakou historii a paměť. V té souvislosti je důležitá připomínka významných kulturně-literárních časopisů, Skácelova Hostu do domu a méně známého, ale důležitého časopisu Index. Oba byly zrušeny na začátku normalizace.
Okupace pak začala v Brně už 20. srpna po deváté večer, když na vojenské letiště v Tuřanech přistál "civilní" antonov s asi dvaceti příslušníky KGB v uniformě Aerofl otu. Ti čekali do tří hodin na přistání eskadry sedmdesáti pěti letadel s cca 7500 vojáky a technikou. Před rozbřeskem se jali potlačovat kontrarevoluci ve městě. Odpoledne dorazily do Brna sovětské tanky, které v noci vyjely z Maďarska. Odpor byl jako jinde rozhořčený, ale pacifistickými prostředky vedený, vyniká akce majora 24. vrtulníkového pluku Otakara Pospíšila, který sepsal rusky protestní prohlášení, které s kapitánem Ladislavem Málkem odvezli do nepřátelského ležení. Oba byli Rusy zatčeni a velitel okupačních vojsk v Brně generál Ivanov jim hrozil zastřelením. Na začátku normalizace byli z armády propuštěni.
O život přišli v Brně v srpnových dnech dva lidé: šestnáctiletý Josef Žemlička a třicetiletý Viliam Debnár. V obou případech se stali náhodnou obětí nesmyslné palby ruských vojáků. A 29. srpna přibyl příslušník VB Karel Chalupa, který služebním vozem narazil do sovětského transportéru.
Posrpnový podzim v Brně, stejně jako jinde, přinášel pomalou rezignaci. V září otevíral brněnské veletrhy Dubček se Svobodou, ale atmosféra byla již stísněná. 7. listopadu, na výročí VŘSR, se dav asi pěti set mladých lidí pokoušel odstraňovat vlajky SSSR a pálit věnce u památníku Rudé armády na Moravském náměstí. Akce byly orgány odsouzeny jako "brzda v normalizaci našeho politického života". Tu přebíraly postupně zdravé síly, v jejichž čele stál v Brně bolševik Karel Neubert, který se stal v květnu 1969 prvním tajemníkem krajského výboru KSČ a zůstal jím až do roku 1981, kdy šel do penze.
Epilogem oněch let bylo první výročí okupace. Předznamenaly je málo obecně známé "nepokoje" na mistrovství světa v dráhové cyklistice, které bylo na velodromu v Pisárkách zahájeno 15. srpna. Pískalo se a bučelo pokaždé, jakmile se na dráze objevil ruský závodník (etnicita se nerozlišovala), když pak měl dostat medaili (a jako naschvál Sověti vyhrávali často), lidé se otáčeli k vlajce zády či odcházeli ze stadionu. "Byly to masové, každodenní, vášnivé, protisovětské demonstrace," citován je jeden z účastníků. Při následujících demonstracích 21. srpna zahynuli dva Brňané, sedmadvacetiletý Stanislav Velehrach a osmnáctiletá Danuše Muzikářová. Opět z náhodných výstřelů: nestříleli však už Rusové, ale domácí pořádkové síly, pravděpodobně milicionáři, fotři, o něž se normalizační režim mohl vždy opřít. Nejen v Brně.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se