O Roudnici jsem napsal všechny básnické sbírky

O Roudnici jsem napsal všechny básnické sbírky

Jaroslav Balvín, Týdeník Litoměřicko, 18. 4. 2018

MILANA DĚŽINSKÉHO INSPIROVAL OSTROV UPROSTŘED MĚSTA 

Na nejznámější literární cenu Magnesia Litera byl roudnický básník nominován už počtvrté. Začátkem dubna ho na ceremoniálu přenášeném živě televizí konečně vyhlásili jako vítěze za jeho poslední sbírku Obcházení ostrova. Milan Děžinský, jehož poezii zásadně ovlivňuje trvalé bydliště, rozbíjí klišé o poetech jako nepraktických snílcích odtržených od světa. "Básník si bez problémů vymění pneumatiku nebo nahodí zeď," tvrdí autor, který už osm let pečuje o věci veřejné jako městský zastupitel. 

- Našla už Litera, tedy čtyřkilová ocelová zarážka do knihovny, u vás doma stálé místo? 

K ceně jsem se dostal až před několika dny. Na ceremoniál jsem nedorazil, protože jsem měl angínu. Trofej mi předala spisovatelka Ivana Myšková nominovaná za prózu, která se stavovala za rodiči v Dobříni. Jsem rád, že když jsem nemohl vítězství oslavit já, užila si ho aspoň cena. 

- Poezie je na okraji veřejného zájmu. Kolik se v průměru prodává jejích sbírek? 

V Česku je pravidelných konzumentů poezie velmi málo. Odhaduji je na desetinásobek počtu samotných básníků, kteří pravidelně píší a vydávají a je jich kolem dvou set. Náklad řadových sbírek bývá do 500 kusů. Těch, u nichž se čeká větší ohlas, nakladatel většinou vydá víc, aby se vyhnul peripetiím spojeným s dotiskem nízkonákladové knihy. Obcházení ostrova nakladatelství Host vydalo v nákladu 800 kusů. 

- Udělení Magnesia Litery kolikrát oceněné knize až několikanásobně zvedne prodej. Očekáváte, že se tak stane i ve vašem případě? 

Prodejnost knihy pro mě znamená málo. S měřítkem komerce se poezie totálně míjí. To už je zajímavější to, že o cenou vyznamenaného autora stojí média a organizátoři literárních akcí ho zvou na besedy a autorská čtení. 

- Český autor se básněním s několika málo výjimkami neuživí. I díky nominacím na Literu ale snadněji dosáhne na stipendium anebo dotovaný tvůrčí pobyt v zahraničí. Už jste někam vyjel i vy? 

Nikdy jsem se o to neucházel, i když bych možná uspěl. Já ale nemůžu jen tak odjet. Jako OSVČ se musím ohánět, abych uživil rodinu, a dotovat literární provoz si dovolit nemohu. 

- Literáti netvoří ve vzduchoprázdnu, vzájemně se inspirují. Kdo ovlivnil vás? 

V dospívání pro mě bylo zásadní setkání s roudnickým surrealistou a dnes i psychoanalytikem Romanem Telerovským. V 95. roce jsem na jeho vybídnutí za 14 dní napsal sbírku Černá hodinka. Byla to předfacebooková doba, kdy všichni, kdo spolu chtěli komunikovat, za sebou museli jezdit. Takže jsme my básníci cestovali a setkávali se s jinými básníky. Ovlivnili mě Radek Fridrich a další autoři z Děčína a Bogdan Trojak a jiní literáti z Ostravska. Trávili jsme spoustu času společně, poezie byl pro nás životní styl 90. let. To už jsem studoval na Pedagogické fakultě v Ústí. 

- … kam jste šel z roudnického gymnázia? 

Ne, studoval jsem obalový design na Střední průmyslové škole ve Štětí. Volba studovat angličtinu a češtinu na "pajďáku" byla znouzectnost, protože jsem se obával, že mě odvedou na vojnu. Už tehdy se mluvilo o tom, že povinná vojenská služba skončí, a já to období potřeboval někde překlenout. Pracoval jsem jako barman na diskotéce v Litoměřicích a vydělával solidní peníze, ale vidina vojny mě donutila jít na vysokou. Nakonec jsem ji dodělal, a s chutí. Když se do něčeho pustím, začne mě to bavit. 

- Na štětskou střední školu jste se po absolutoriu vrátil jako učitel… 

Po krátkém intermezzu na gymnáziu v Roudnici jsem tam učil šest let do té doby, než jsem odešel na volnou nohu. Od roku 2001 až dosud spolupracuji s jazykovou školou Link. 

- Za úspěch považujete, že jste nepřestal po čtyřicítce psát. Neměl jste ale někdy tvůrčí pauzu nebo krizi? 

Kolem roku 2000 jsem psal sbírku Slovník noci, ve které jsem trochu tápal. Tehdy jsem odcházel jako učitel ze střední školy, další školu jsem pomáhal budovat, stěhoval se na Bezděkov, bral si hypotéku – bylo to hektické období, na které ne úplně rád vzpomínám. Času na psaní moc nebylo. Za restart považuji až "bezděkovskou trilogii" napsanou v současném bydlišti v Hálkově ulici. Završila se loňským vydáním Obcházení ostrova. 

- Moc času na psaní ale nejspíš nemáte ani teď, ne? 

Básně zapisuji v mezerách a škvírách dne. Dá se však říct, že vznikají permanentně. Chytám je jako molekuly proudící vzduchem. Najednou se pospojují a já už je jen cizeluji. A to může trvat i pět nebo sedm let. Připouštím, že jsem si už vybudoval určitou zkušenost, díky níž dokážu poznat, kdy má obraz nebo okamžik poetický potenciál. 

- Rozšířená je představa o básníkovi jako o někom roztržitém a nepraktickém. Váš názor? 

Je to největší hloupost, kterou znám. Setkal jsem se s desítkami až stovkami básníků, a naopak jsou to velice praktičtí lidé, kteří si dokáží v běžném životě poradit. Básníci si bez problémů vymění pneumatiku a nahodí zeď. Kdo mě zná, může potvrdit, že i já jsem manuálně zručný jako průměrný chlap z města. 

- Tomu, že nejste nijak odtržený od reality, nasvědčuje i fakt, že jste šel do komunální politiky. 

Považuji za dar, že dokážu mluvit a přesvědčovat. To nadání by se nemělo vypařit jen v poetických efemériích. Jako zastupiteli za stranu TOP 09 mi končí druhé volební období. Myslím si, že za tu dobu se mi povedla řada věcí, přestože jsem se pohyboval v opozici. V současnosti je situace na roudnické radnici vyrovnaná, komunikuje se napříč partajemi, a kdo chce přidat ruku k dílu, není vyloučen. Což je ideální situace, která může městu jen prospět. V letošních komunálkách ale už nebudu na prvním místě. Myslím si, že je třeba, aby do toho šli jiní s novou energií. 

- Je zapojení lidí vašeho věku i mladších v Roudnici do veřejného angažmá dostatečné? 

Schopní a nejschopnější se zapojit nechtějí. Uvádím i své dobré přátele do nepříjemných situací, když se jich ptám: Co děláš pro někoho jiného než pro sebe a svou rodinu? Položil bych tu otázku všem, kdo nadávají, že ta a ta ulice bude zavřená nebo že se nemohou rok koupat, protože se rekonstruuje bazén. Zeptal bych se jich: Co jste udělali pro to, aby to bylo líp? 

- Není to i tím, že ti schopní vybíjejí svůj potenciál v Praze, kde pracují, a do města jezdí jen jako na ubytovnu? 

Dneska už ani to není pravda. Mladí se stěhují spíš do okolních obcí, protože ve městě se už velice těžko hledá nové bydlení. Roudnici mají jako přestupní stanici mezi svou obcí a Prahou a využívají jen její občanské vybavenosti jako nemocnice nebo supermarkety. O to je to horší, protože město je zaplněno automobilisty, kteří sem nepřinášejí zpět peníze z daní ani mentální kapitál. Abych nebyl jen negativní: jako pozitivní vnímám, že během posledních let vzniká ve městě více iniciativy "zezdola", ať už jsou to akce spolku Zažít Roudnici jinak nebo skupina nadšenců, která se stará o znovuoživení kina Sokol a další. 

- Je město pro básníka inspirativní? 

Já jsem o Roudnici napsal téměř všechny básnické sbírky. V Obcházení ostrova figurují kavárna Monaco, hodně básní se odehrává na trati Děčín–Praha, jedna je o uličce Křekov u nádraží… Ostatně v samotném titulu sbírky se hovoří o zvláštním ostrově uprostřed města mezi hlavním ramenem řeky a plavebním kanálem. Bývala tam plovárna, lidé sem chodili na nedělní procházky. Pak se postavilo zdymadlo a po válce začalo ostrov, který ani nemá jméno, spravovat Povodí Labe, jež na něj z bezpečnostních důvodů zamezilo Roudničanům vstup. Dnes se na ostrov díváme ze všech stran, ale nemůžeme na něj. Obcházíme ho. 

- Myslíte ostrov Claudie Stublera? 

Na mapách asi musí mít území této velikosti jméno, a protože ho tento ostrov neměl, tak se vygenerovalo. Nebo ho tam někdo propašoval? Nevím. Toto jméno je nesmysl, ale má poetický potenciál. 

- Které další autory ovlivněné Roudnicí znáte? 

V souboru Básně dobříňského rodáka Josefa Hory se opakují motivy řeky, mostu a trati. Což jsou věci, které se často objevují i v mé poezii. Dlouho jsem Horovu prvotinu neznal. Když jsem ji asi před dvěma roky otevřel, překvapilo mě, jak jsme si blízcí, přestože jeho a mou sbírku od sebe dělí sto let. Popisuje zde mimochodem i jeden den na roudnickém ostrově. 

- V české literatuře nejste neznámým jménem. Máte i roudnické čtenáře? 

Ve městě se nechci prezentovat jako básník. Četl jsem tu jen několikrát, vyhýbám se tomu. Přišlo by se na mě podívat spoustu lidí jako na učitele angličtiny nebo zastupitele, ale ne kvůli poezii. 

- Recenzenti vám někdy vytýkají tajemnost a nesrozumitelnost. V jedné básni své poslední sbírky přitom píšete: "Nejraději mám básně, které jednoduše vyprávějí o složitých věcech, a pak ty, které prostě vyprávějí o prostých věcech." 

Je to můj dlouhodobý záměr. Chci dosáhnout toho, abych psal krásné čisté prosté, řekněme japonské verše. 

- Kdy plánujete vydat další sbírku? 

Publikuji zhruba v pětiletých intervalech. Jestli tu ještě budu, další sbírka vyjde kolem roku 2022. 

--- 

Milan Děžinský 

- Milan Děžinský (1974) je básník a překladatel. 
- Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudoval učitelství českého jazyka a angličtiny. 
- Vydal několik sbírek poezie, za tu poslední s názvem Obcházení ostrova získal 4. dubna cenu Magnesia Litera. 
- Překládá z angličtiny, působí jako její učitel. Žije v Roudnici nad Labem, kde je také městským zastupitelem. 

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se