"Nejde psát a nežít tím"

"Nejde psát a nežít tím"

Proslavil ho interaktivní webový film Interande, teď vydává knihu.

Pavel Gotthard je mladý brněnský scenárista na volné noze a doktorand JAMU. Letos v únoru vydal svou první novelu Léky smutných. 

- Jak byste představil děj knížky? 

Léky smutných jsou příběhem chlapce jménem David, který má přítelkyni a ta najednou začne každou noc někam odcházet. Ten hoch neví, co se děje, ale protože mu na osudu dívky záleží, začne po příčině jejího mizení pátrat. Nakonec zjistí, že se jeho dívka schází se skupinou zvláštních lidí, se kterými odchází do úplně jiného, fantazijního světa. Hlavní hrdina začíná řešit důvody dívčiných odchodů a pátrá po ní v onom jiném světě. 

- Přestože je to kniha asi hlavně z fantazijního světa, odehrává se něco z děje i v Brně? 

Ta knížka má v podstatě dvě poloviny. Jednu reálnou a druhou fantazijní. A důraz je kladený spíš na ten reálný svět, který je zasazený převážně do Brna. Hlavní hrdina přejíždí mezi Prahou, kde má rodiče, a Brnem, kde studuje. 

- Jaká byla vaše motivace vystavět děj právě takto? 

Dospívání jsem strávil v komunitách rolových her a larpů, což je taková zvláštní zábava, kterou vyznávají v Česku tisíce lidí. Zážitky z této komunity mě inspirovaly k napsání Léků smutných, protože na hráčích rolových her je nejlépe vidět rozdíl mezí tím, kým je člověk v reálném světě, a kým je v nějaké své únikové komunitě. Dříve jsem četl i fantasy knížky, ale ty mě v tvorbě ovlivnily spíše negativním způsobem, protože každá ta fantasy je zaměřená na dobrodružství hrdinů v nějakém kouzelném světě. Všichni řeší, jaké příšery tam hrdinové porazí, ale nikdo se neptá, proč do něj odcházejí. A moje knížka na to hledá odpověď. 

- Žije spisovatel se svou knížkou nebo jak nad tím přemýšlí? 

Myslím, že není možné něco psát a nežít tím. Zároveň je to podle mě výborný způsob, jak s něčím skoncovat, když jste prožili něco velkého a potřebujete za tím udělat tečku. Pomocí nějakého tvůrčího projevu si člověk mnohé ujasní, uspořádá a může to pak sklapnout někam do desek a už se k tomu nevracet. 

- Vezměme to z druhého konce, na knize jste pracoval tři roky a několikrát ji předělával. Jaký je pocit dívat se na dokončené dílo? 

Ve chvíli, kdy mi z vydavatelství řekli, že knihu vydají, to byl ohromný nával endorfinů. Bohužel, časem se to ochodí, ale co zůstane, je splněný sen. To je něco, co přetrvá. Okamžitá radost zmizí, ale to uspokojení z toho, že jsem jako malý něco chtěl a teď jsem toho dosáhl, je tam v podstatě stále. A to je i taková drobná rada komukoliv, kdo má nějaké dětské sny: Plňte si je, protože i když odezní nějaký ten prvotní impuls radosti, tak to štěstí dlouhodobé tak nějak zůstane. 

Foto: Debutant Gotthard 
Foto: KRISTÝNA VESELÁ 

Mutace - Metro - jižní Morava 

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se