Namaluj mi Hrušku

Namaluj mi Hrušku

Ostravský básník se pustil do nového průzkumu široké domácnosti
V zatím poslední básnické sbírce Petra Hrušky Darmata tíhne řeč ke svým dvěma vnějším pólům: z mlčení se překlápí k hluku.
Podobná kriminalistovi, jenž snímá otisky prstů na bedlivě střeženém místě činu, ponechává báseň věci jejich náhodnému stavu a snímá z nich průsvitné vrstvičky jazyka, bezděčně uložené lidmi, kteří o ně zakopli.
Básnické vědomí je proto vždy dvojí: obsahuje možnost ryzího světa bez člověka, který odešel a nechal tu své monumentální i trapné zbytky, zároveň však tuto možnost zachycuje a pořádá v řeči, která je živlem víceznačnosti vlastní pouze nám. Báseň je přečerpání kouzla umírajících věcí do slov, která zůstanou, aniž by mohlo být jisté, co budou znamenat. Čas neosobní intimity V nové sbírce Petra Hrušky tíhne řeč ke svým opačným obrubám: z mlčení, v němž se koupe domácnost a z něhož vychází měkké, mléčné světlo ("seprané volány domácího ticha", v nichž visí "stopy boje s němotou"), se překlápí k hluku, který přichází zvenčí a z ostré tmy těch, kdo se pokoušejí něco říci spíše silou než významem (Siluety dravých ptáků / na skle / Cikánská urážka z druhého patra / hledá kořist).
V napětí těchto poloh zde pokračuje dlouhodobý, soudržný projekt průzkumu domácnosti (to slovo zahrnuje rodinu i místo, kde se navazují a rozvazují vztahy jejích členů), projekt patrně bez obdoby v moderní české lyrice. Jeho naplňování ukládá básníkovi čas, nic jiného: není zde žádný teoretický záměr ani druhotná psychologizace. Základní polohou je popisnost, provázená vědomím, že ji stejně vždy naruší cit, který se line z věcí jako uložená ozvěna těch, kdo je opotřebovali.
Darmata jsou další autorovou sbírkou, která líčí intimnost jako sdílené vědomí hranic každé blízkosti; v jejím zachycení však činí další krok, jímž se tato intimnost šíří jako kruh světla z ušpiněné žárovky. Znovu zde nacházíme interiéry společné cizím lidem; hospody však více než jindy působí jako vitríny či akvária, nahlížená zevnitř i zvenčí zároveň.
Hruška přitom nalezl originální motiv, jímž téměř neosobní šíření intimity vystihuje: obraz i zvuk komolené promluvy. Nesrozumitelnost sdělení nepopírá jeho opravdovost a zejména využití strojových překladů ze zmateného spamového e-mailu je mistrovské proto, že nepůsobí jako parodie. Naopak, místy nese, jen napůl bezděčně, plamen lyrické otevřenosti:
Na dálku, barvy či jazykové nezáleží, / ale láska / hodně věcech v životě, díky. Budu / čekat slyšet – / Vy spřátelený.
Ve slovně zhuštěné i skladebně rozevlátější podobě se zde ozývá klíčová situace, líčená ve druhé části básně Chlapče, která je ve své smířlivé otevřenosti vrcholem Hruškova dosavadního vývoje:
Dneska u řeky / řval jsi něco na mě / přes kalné peřeje / a nebylo ti rozumět, / znělo to jako // Darmata! Ochcaná darmata! // Řeka byla strašně dlouhá, / řval jsi na mě, / chlapče, / mával nahnilou větví / a oči jsi měl doširoka otevřené. / Jako úvěr.
V hospodě i za oknem Jakožto lidské drama (darma!) jsou básně z nové sbírky básněmi zklamání a dobré vůle; to je však jen jedna stránka věci, protože i zde platí triviální, ale nevývratná pravda, že básně se dělají ze slov a že lyrika nedokáže být zásadně destruktivní. Jazyk nových básní navíc jako by se dále uvolnil a přijal za svou metaforu, jejíž konvenčnost je lhostejná ("těžké stříbro světa", "hák krásy", "neurvalé teplo"). Hruška zároveň dokáže využít běžného pojmenování tak, že jím rozbíjí očekávané obrazy. (Citovaný řev zní přes řeku, která není strašně široká, ale dlouhá: je to náhoda? Nebo klasická figura času?) Jako by mu svět dával větší svobodu k přiznané samostatnosti, za kterou se však platí nutná daň:
Lhal jsem ti, / že chlístance po stěnách / jsou dobré mapy, / že jsem četl smlouvu se světem / a že je psána srozumitelným písmem, / podobným matčinu rukopisu. / Lhal jsem. / Jen rajčata na betonu / jsou pravda.
Vyrůstají-li tyto verše z pohybu rozčarování, nejde rozhodně o pouhé osobní zklamání, ale o rozpoznání stavu světa, jehož nečitelná syrovost nepopírá zázračnost již zmíněných trosek. Citovaná báseň je navíc o nutné a hluboce morální lži, které se nesmějí vyhnout žádní rodiče. Z podobné nutnosti pak zřejmě pochází sloka, která se ve sbírce opakuje ne méně než čtyřikrát, provázená pokaždé jinou slokou navazující: A viděl jsem, / jak vyzáblý / je ten dopis do léčebny, / přestože obsahoval všechny důvody, / pro které má smysl vrátit se zpátky, / sem, / do světa důvodů.
Tak zní formální osnova celé sbírky: popisuje současné tíhnutí dovnitř světa a ven ze světa, přičemž všechny důvody k návratu sem, do světa důvodů, klade do obálky jako důvody ležící mimo tento svět, důvody čitelné na jeho rubu a vnějšku. Vyzáblý dopis ukrývá celkový nárys možností světa. Druhé ze čtyř pokračování této sloky dokládá tutéž situaci jedné a téže postavy, která žije "v hospodě" i "za oknem" a zdá se být v celé sbírce tou jedinou, která je ve světě doma a po níž zbyde, alespoň na okamžik, útulné prázdno.
A tělo se stalo slovem...
Kolik z nás dokáže obývat svět stejně přirozeně, než klidně zmizíme a naši blízcí posmutní a v hloubi duše si oddechnou? K odpovědi na tuto otázku nemá nikdo skutečné oprávnění. Prosvítá však řadou zdánlivě všedních popisů a pojmenování, jimiž Hruška ukazuje, co je opravdu nepředstavitelné: uzavřený stav věcí, sečtený a podtržený výkaz.
Báseň Linka (tmavá linka na střepu / mínojské keramiky // ještě neříkej – / s tebou to nebyl život) tak nachází svůj kontrapunkt v poslední básni sbírky (Škrt), která líčí touhu vše dokončit a opravit:
Aby to mohlo dopadnout a abych věděl jak. / Než jsem uviděl svou ženu, / jenom spící, / uvláčenou hádkami a doufáním, / jednu ruku položenou na hrudi / jak bílý škrt.
V tomto závěru se náhle převrací vztah jazyka a těla, které jako by samo přicházelo ke slovu, aby nás opravilo: Jsem to, co nedopadá, jsem vždy řečí i věcí, ale přece jen víc a lépe tím druhým.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se