Na cesty není lepší knihy

Na cesty není lepší knihy

Mladá fronta DNES 14.2.2009 | rubrika: Scéna - knihy | strana: 29


Poslední kniha Olgy Tokarczukové je novodobou CESTOVATELSKOU BIBLÍ. A překonává v jistém směru i Kerouakovo Na cestě.

Nestává se často, že by přísní literární kritikové oceňovali bestsellery. Nicméně jsou knihy, které lidé ve velkém kupují, čtou a vracejí se k nim a které zároveň vysoce cení akademikové a recenzenti. Dílo polské spisovatelky Olgy Tokarczukové patří k těmto šťastným knihám - ta poslední, kterou u nás vydalo nakladatelství Host a která nese název Běguni, vydobyla Tokarczukové už druhou polskou prestižní cenu Nike a prodává se víc než dobře.

Cesta je svoboda

Nedělám to, ale v tomto případě musím být alespoň v úvodu trochu osobní: Běguni jsou první beletristickou knihou, ve které jsem si po dlouhých letech podtrhávala tužkou důležité věty, podobně jako jsem to dělala před zkouškami na sociologii v odborné literatuře. Ona je to vlastně románová sociologie nomádských duší, které, ač evropanské, mají touhu po pohybu z místa na místo zakódovanou hluboko ve svém bytí - cesta je svoboda a svoboda tvoří lidskou identitu.

Na tento román Olgy Tokarczukové se čekalo tři roky. Ale není to příběh románových hrdinů, je to příběh o cestování. Epizodní novely v něm obsažené jsou nesmírně silné - příběh Kunického Tokarczuková rozdělila do dvou částí a fascinovaný čtenář musí chtě nechtě ze strany jedenačtyřicet, kde končí první část, nalistovat stranu dvě stě padesát devět, kde příběh pokračuje a spěje do finále.

Kniha nemá obsah, ve kterém by bylo možné zjistit, kde se amputovaný konec příběhu zmateného otce, jenž na cestě po ostrově ztratil manželku a dítě, nachází, přesto je jasné, že tam někde za všemi oddíly o psychologii cestování, o letištních rytmech a malých cestovních zavazadlech, o vlacích, lodích a ubíhající krajině, že tam někde určitě je. Podobně jako konec příběhu o Aňušce, zlomené mladé matce, která v dočasném útěku do nikam našla útěchu, podobně jako příběh Erika, námořníka, který podlehl volání vody a neklidu.

Běguni je název pro ruskou pravoslavnou sektu z osmnáctého století. Běguni, tedy Poutníci, věřili, že když setrvají na jednom místě, dostihne je ďábel a zahubí je. Jedinou možností, jak mu uniknout, je neustálý pohyb, změna místa pobytu, nomádství. „Kdo se zastaví, ten zkamení, ten bude přišpendlen jako hmyz, tomu srdcem pronikne dřevěný hrot, tomu budou ruce a chodidla proděravěny a přibity k prahu a podlaze. Přesně tak zahynul ten, jenž se vzbouřil. Hýbej se, hýbej. Blahoslavený ten, který kráčí.“ To řekla stará Běgunka v podzemí moskevského metra.

Pro Tokarczukovou existují dvě knihy, které si bere na cestu kamkoli, protože údajně nic nestárne tak rychle jako knižní průvodci. Tím prvním je dvě stě let starý spis jednoho katolického kněze, tím druhým Bílá velryba. S občasným přístupem k Wikipedii to prý stačí.

Á propos, Wikipedie, geniální kolektivní dílo, kde je možné najít všechno, co lidé vědí a rozhodli se to spojit s tím, co vědí ostatní lidé, i za cenu nepřesných formulací a omylů: celí Běguni jsou vlastně podobným hypertextem.

Všechno, co vás napadne o cestování, sociologií a psychologií počínaje, historií či navigací konče, přes fenomén cestovních menstruačních vložek, na jejichž obalech je sestavena encyklopedie zvláštností a kuriózních informací, přes jetlag a miniaturní šampony určené jen na cesty, přes náhodná setkání v barech na letištích (věděli jste, že při stavbě každého letiště musela být obětována živá bytost, aby letiště později nepostihla katastrofa?), přes bezdomovce v metru a myšlenky ženy z vlakového kupé - to všechno obsahuje rozvětvený systém cestovatelských asociací a odkazů uvnitř knihy Běguni.

Odkud jsi a kam jdeš?

Tokarczuková napsala bibli touhy po volnosti. Popsala všechny podivné myšlenky, které se člověku honí hlavou, když vyrazí na cestu, s kufrem či batohem, jakýmkoli dopravním prostředkem, kamkoli. To, co je jen podivně přitažlivý pocit svírající žaludek, vždycky když zamykáte dveře bytu a vykročíte na cestu, která vás může zanést, kam bude ona sama chtít, dokázala Tokarczuková pojmenovat, popsat, zachytit, vtělit do knihy - a přesto se během těchto procesů nikam neztratilo kouzlo tohoto tajemného a fascinujícího, veskrze osobního pocitu.

Jen díky této autorce teď zase na každé cestě tramvají i letadlem zkoumám tváře náhodných spolucestujících a v duchu jim pokládám tři zásadní cestovatelské otázky: Odkud jsi? Odkud jsi přišel? Kam jedeš? A sbírám odvahu zeptat se jich nahlas. Zatím si jen čtu knihu, tu, kterou vozím místo průvodců, kteří stárnou tak rychle - Tokarczukové Běguny. Jack Kerouac promine, jeho Na cestě, srdeční knihu z mého kufru i batohu, jsem za ně totiž vyměnila.

***

Klára Kubíčková

recenzentka MF DNES hodnocení 100 %

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se