Na cestě

Na cestě

Reflex | 24.1.2008 | rubrika: Labyrint kultury - literatura | strana: 55 | autor: MICHAELA HEČKOVÁ 

Jiří Hájíček knižně debutoval před devíti lety sbírkou povídek Snídaně na refýži, po níž následoval celkem silný román Zloději zelených koní, dále Dobrodruzi hlavního proudu - ještě jedna sbírka kratších povídek z Hájíčkova oblíbeného jihočeského venkova, a hlavně Selský baroko, kniha, za niž loni získal Magnesii Literu. Letos ale přišel s něčím nečekaným - zhruba stopadesátistránkovou novelkou Fotbalové deníky o vztazích mezi muži a ženami, které zabalil do klišovité road-movie odehrávající se během fotbalového mistrovství světa v Německu.
Hájíčkova hlavní (a tradičně mírně loserovská) mužská postava je svobodný čtyřicátník Honza Převorský, otrávený sedmiletým vztahem s úspěšnou auditorkou Radkou. Namísto vysněného mistrovství, kam se chystal se svým nejlepším kamarádem Jardou, teď kvůli Radce posedává celé dny doma. Nečekaně se mu ozve nevlastní mladší sestra Simona, o jejíž existenci vůbec netušil. A Hájíčkovi se otevře prostor pro líčení zábavných dobrodružství, které Honza a Simona zažijí v různých odporných hospodách a ubytovnách, ale i jejich vzájemného míjení. Souběžně s tím běží komunikační linie strohých telefonátů, nevyřčených otázek a výčitek, jež si Honza vyměňuje s přítelkyní, kterou jen tak nechal v Praze. Když Radka v úvodní větě knihy vykřikne: „Jak je ten tvůj mužskej svět jednoduchej," říká tím vlastně všechno. Honzův svět je opravdu nesložitý - když jej Simona požádá, aby ji odvezl za přítelem do Krkonoš, příliš neváhá, dokonce mu ani nevadí, když se pouhý odvoz změní na bláznivou jízdu plnou turistických zastávek, výletů, nákupů a lenošení u Máchova jezera. Celou dobu se po těch největších pajzlech kouká na fotbalové přenosy v televizi a jenom sem tam zauvažuje nad tím, jestli ho jeho znovuobjevená sestřička vlastně nevzrušuje a jestli by byl někdy schopný svému otci prominout to, že ho s matkou opustil. Jeho vztah s Radkou se postupně rozpadá, s otcem se už nikdy nesejde, pouto se Simonou nepřečká ani společně strávenou dobu. A Fotbalové deníky tak v podstatě končí přesně tam, kde začaly.
O to zajímavější je, jak silně a sugestivně dokáže tahle jednoduchá Hájíčkova fabule působit.
Ta záplava úžasně negativních pocitů, které vzbuzuje Honzova neschopnost (odpustit, vyřešit vztahy s Radkou i se Simonou, prominout Radce, že vydělává víc než on) a Simonina strojená naivita a křečovitá roztomilost (jinak si postavu ženy s „tmavě modrým batůžkem, na kterém se houpali plyšáci, růžový medvídek a bílý pejsek se svěšenýma ušima", opravdu představit neumím) jsou fantastické. Hájíček zde skvěle využil skutečného příběhu své ženy, jíž se před nedávnem opravdu ozvala neznámá mladší sestra, a sevřeného prostoru, který dokonale otevřel zručným vykreslením tíživé atmosféry hroutících se vztahů, čtivostí a darem vystavět na záměrně kýčovité fabuli skutečně silný příběh.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se