Letem knižním světem - Žena v kleci

Letem knižním světem

Knižní novinky | 12.9.2011 | Rubrika: Knižní tipy | Strana: 19 | Autor: MILENA NYKLOVÁ

Ono se řekne - čtěte si detektivky, je to jenom hra, kterou má čtenář rozlousknout, aby byl spokojen. Agatha Christie je v tom nepřekonatelná, ale teď přicházejí do módy hlavně v severských zemích velké krutosti, které jsou obvykle spojeny s nějakou hroznou vzpomínkou na strašnou křivdu z dětství, a tu chce člověk co nejkrutěji pomstít. Nevím, jestli slavný Stieg Larsson byl v tom první, ale ty činy by se bývaly měly rozebírat psychoanalytiky. Něco podobného by bylo třeba v dánském detektivním nebo kriminálním románu, který napsal Jussi Adler Olsen a nazval ho Žena v kleci (vydal Host). Je to vlastně příběh o pomstě za pohrdavý úsměv dívky klukovi, který si nakonec po mnoha letech vymyslí tak rafinovaný způsob mučení a uskuteční pro to kruté a téměř nemožné podmínky, aby mohl pomstu vykonat a zároveň ujít pozornosti, že se to zdá neuvěřitelné. Mladík s komplici nakonec unesou mladou ženu a chtějí ji udržovat naživu v nelidských podmínkách. Požívání jídla a vyměšování jsou tak ponižující, že je vlastně nepochopitelné, že to žena vydrží tolik let. Stejně jako je nepochopitelné, že tomu klukovi činí takové potěšení se na to vše dívat. Policie vyšetřuje jiné kauzy a na tuhle se dostane náhodou. Vždycky, když se blížila další kapitola o ženě v kleci, rychle jsem text přeskakovala, protože mi působil až žaludeční nevolnost. Nejhorší na tom bylo, že zrcadla v oknech ukazovala všechno, co se děje v kleci, a my to tak všechno také museli prožívat, a ten, co se chtěl pomstít, se mohl radovat z toho, jak ženě ubývá sil... Některé momenty jsou opravdu velmi dramatické, ale všeobecná nechuť nad drastickou pomstou kazí i možnost radovat se z napětí. Ukazuje se právě i na tomto příběhu, že dnes jsou lidé bez jakéhokoli citu a soucitu a jdou jen za svým pocitem, že v boji obstáli a pomstili se. Takže ty příjemné detektivky, které jsme kdysi četli s takovým potěšením, jsou zřejmě nenávratně pryč. U anglických detektivek všechno do sebe zapadalo na rozdíl od českých, které bývaly plné humoru a ironie. Vzpomeňme jen na tři knihy Zábranových a Škvoreckého vražd. I když název románu švédsko-finského spisovatele Torstena Petterssona Dej mi své oči (vydalo Argo) spolu s grafickou úpravou obálky slibuje „dokonale vystavěný thriller“, musí čtenář projít hroznými skutečnostmi, jaké zažil bývalý voják v Jugoslávii. Je pak obviněn z vražd a odsouzen, ale jsou tu i deníky ubohých dívek, které unesou do bordelu a znásilňují je. I když je tenhle příběh násilně včleněn do pátrání o vraždách a z knihy se vymyká. Jestliže se ovšem skutečný a překvapující, ba šokující vrah chce tvářit jako člověk, který trestá spravedlivě viníky, pak to nezní přesvědčivě, navíc člověk nemá právo převzít spravedlnost do svých rukou. Možná že dnešní čtenáři nemají touhu hrát si s příběhem jako tajenkou, která bude na konci vyluštěna, že se chtějí jen opájet násilím, arogancí, krví. Nebo že jdou jen za penězi. To je zvlášť zřetelné v obsáhlém románě švédského autora Jense Lapiduse Snadný prachy (vydalo Argo). Nahlížíme tu do boje mezi mafiány, do boje, kde se otáčejí velké prachy kolem drog, lidských otroků, velkého rizika. Lidé tu mohou sice snadno přijít k penězům, ale také o život. Jeden španělský kritik o téhle knize napsal, že „Jens Lapidus je ve své pitvě moderního Švédska přesný jako chirurg odhalující všechny jeho záporné stránky“. Je možné z těchto knih dovodit, že dnešní čtenáři si libují alespoň v knihách v agresi, násilí, mučení, že se mohou ztotožnit s agresory, násilníky a mučiteli a vychutnat si tak jejich sílu, bezohlednost, sex (o lásku nejde)? Jen je mi divné, že tu nefunguje boj dobra se zlem nebo naopak a že v jednom případě (Dej mi své oči) dokonce ten, který má se zlem bojovat, protože to má v popisu své práce, může nejlépe zametat své vražedné akce. A nebýt jeho zpovědi, patrně by na to nikdo nepřišel. Zdá se, že dnešní čtenář potřebuje prožívat všechny hrůzy, aby se mohl cítit jako vítěz. To starý Karel Václav Rais napsal o pomstě a žárlivosti, o tom, jak je člověk nenávistí a soustavným psychickým mučením doveden ke zločinu, v románě Kalibův zločin (vydala Moba), ale je tu silný morální odsudek nad takovým jednáním ženy a tchyně, čili zlo je zcela jasně odsouzeno. To se v severských detektivkách neděje.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se