Letem knižním světem - Někde tady

Letem knižním světem - Někde tady

Knižní novinky | 24.10.2011 | Rubrika: knižní tipy | Strana: 27 | Autor: MILENA NYKLOVÁ

Vzhledem k tomu, že Karel Šiktanc dostal nedávno Seifertovu cenu už podruhé, je třeba uvést výbornou monografii, kterou napsal Petr Hruška a nazval ji Někde tady – Český básník Karel Šiktanc (vydal Host). Autor popisuje jeho život a dílo v kontextu doby a prodírá se tímto komplexem chronologicky ve vzájemném prolínání a mísení. Hruškova kniha tedy není literárněhistorická příručka, ale je to příběh jednoho člověka s velkým básnickým talentem, který ovšem přichází na veřejnost ve špatné době. Poválečná komunistická euforie se nevyhnula ani Karlu Šiktancovi, který pluje s proudem nejen ideologicky, ale i způsobem veršování, které je primitivní formou i obsahem. I Šiktancovy básně z té doby se hemží láskou, mírem, dělníky a Sovětským svazem, jak to po válce a v 50. letech chodilo. Karel Šiktanc se narodil na venkově a jeho venkovanství se později projevilo jako směřování ke kořenům, k rodu, k mýtu, k řádu. Je zajímavé, že se dal na dráhu pedagogickou, učitelský ústav však nedokončil a věnoval se literatuře a redaktorování časopisů. Doba ve městě ho strhla natolik, že začal vyznávat novou básnickou řeč, která měla důležitý element, a to zvukovost. Začal si hrát se slovy, dodnes jako Lenka Tršická vymýšlí přesmyčky jmen spisovatelů (známe je z pořadu 333). Novou etapu v jeho poezii začala až Jakubská noc, Paměť, a tak bychom mohli pokračovat. Ale to nám všechno vypráví Petr Hruška velmi srozumitelně a se vzácným pochopením pro Šiktancovo sepětí s přírodou, s minulostí a jejími obřady. A přitom připomíná časopisy, s nimiž byl nejvíce spjat, a byl to časopis Květen, který propagoval všední civilní život, a posléze Orientace. Stává se členem stolní společnosti Už v Makarské na Malostranském náměstí. Jeho pohled zalétá i ke hvězdám, tak vzniká Řeč hvězd je tajná, a za úkol poezie považuje scelovat svět. Se vzpomínkami (sbírka Paměť a další) a pohádkami se dostává do světa magie a kouzel – nedělní pohádky v rozhlase jsou často Šiktancovy. Vyšly jako Královské pohádky, v nichž jistě navazuje na pohádky Erbenovy. Petr Hruška také zmiňuje, pod jakými jmény mohl Karel Šiktanc publikovat v době normalizace, kdy jeho sbírky vycházely také v samizdatu. Dokonce i jeho doslov ke knížce Oty Pavla Jak jsem potkal ryby musel podepsat Ladislav Ducháček. Každého čtenáře jistě zaujme, že ke sbírce Tanec smrti ho inspirovala freska z románského kostelíka ve slovinském Hrastoveje od istrijského malíře Jana z Kastavu (1490). Smrt tu v podobě kostlivců odvádí v dlouhém průvodu na onen svět představitele různých společenských vrstev, a tak ukazuje spravedlnost v marnosti. StB pravděpodobně věděla, že se ve francouzském voze převážejí do Československa zakázané knihy a do ciziny zase rukopisy českých autorů, ale v roce 1981 z toho vznikla velká kauza a Karel Šiktanc byl také vyslýchán, dokonce jsou v knize uveřejněny i seznamy toho, co mu policie zabrala při domovní prohlídce. V roce 1990 mu to kupodivu všechno vrátili. Knihu doplňuje spousta užitečných faktů, nejen bibliografie a jmenný rejstřík, ale také chronologický záznam událostí, vydání sbírek, ceny, které získal doma i za hranicemi. Je to dobře napsaná publikace, kterou autor určitě dělal z úcty a lásky k dílu a osobnosti Karla Šiktance. A nakonec Šiktancův povzdech: „Vyhráli jsme a neumíme s tím žít.“

 

(...)

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se