Lásku ke knize čas neoslabí, starý knihomol – stále knihomol

Lásku ke knize čas neoslabí, starý knihomol – stále knihomol

"Obecně mám slabost pro Rusy. Láska je nekonečná, smutek k nepřežití, štěstí i neštěstí absolutní. Co bude zítra, není podstatné," říká Stanislav Beran

Štafeta Deníku

České Budějovice – Ve Štafetě Českobudějovického deníku si jednotliví účastníci předávají otázky jako štafetový kolík. Tentokrát bude na dotazy kamenosochaře Tomáše Franty odpovídat Stanislav Beran, který je mimo jiné autorem několika knih.

*

Ve volném čase se věnujete psaní prózy a poezie. Kdybyste si měl vzpomenout na první skutečné literární dílo, kdy jste ho vytvořil a jak vám to šlo?

Patrně v roce 1994 nějaká báseň, byla to noční záležitost v situaci, kterou zná patrně každý, kdo nějakou podobnou věc někdy psal – slova vám běhají v hlavě a nemůžete usnout, dokud se jich nezbavíte tím, že je napíšete. Bohužel tím, že ta slova zmizí, zůstane po nich prostor, který vzápětí vyplňují slova nová, která je nutné napsat taky. A tak celou noc až do rána.

- Byly slohy v českém jazyce pro vás oblíbená záležitost nebo jste je plnil, jako každý jiný úkol?

Byl to úkol jako každý jiný, slohy příliš prostoru ke kreativitě nedávaly.

- A co čeština obecně, jaký to byl pro vás předmět?

Vzhledem k tomu, že jsem nakonec vystudoval pedagogickou fakultu v oboru český jazyk, byl jedním z nejméně problematických.

- Máte vy sám nějakého oblíbeného autora nebo autory a proč?

Obecně mám slabost pro Rusy – Bulgakov, Dostojevský, Puškin, Sorokin, ale samozřejmě nejen pro ně. Ta má obliba plyne nejspíš z jakéhosi emocionálního nekonečna, které uvedení autoři umějí u svých postav vytvořit – láska je nekonečná, smutek k nepřežití, štěstí i neštěstí absolutní. Co bude zítra, není podstatné. A pijou, to je mi sympatické. Ale jinak – dobrá literatura může vzniknout kdekoliv na světě.

- Jak těžké je dnes najít nakladatele pro regionálního autora?

Myslím, že regionalita nehraje až takovou roli. Mé knihy vydává brněnské nakladatelství a pokud by ty texty nebyly k ničemu, nevydali by je nikde. Kromě toho, dnes si knihu může vydat v podstatě kdokoliv svépomocí.

- Píšete na počítači, na stroji nebo rukou a pak přepisujete do čistopisu?

Píšu rukou a přepisuju. Částečně je to dáno tím, že hlava by byla jistě rychlejší než prsty na klávesnici, částečně i tím, že tužku a papír mám po ruce vždycky, notebook téměř nikdy.

- Jak hledáte náměty, odráží se ve vaší tvorbě to, co vidíte kolem sebe?

V povídkách je vždy zpracována jakási momentka, krátká epizoda týkající se malého množství lidí, čili v podstatě cokoliv. U rozsáhlejšího textu je určitým způsobem potlačena emocionalita na úkor obecného sdělení, stále jsou to ale příběhy, které je možné popsat jako realistické a reálně.

- V Českých Budějovicích i jinde jste měl autorské čtení. Liší se vaše publikum místně nebo třeba spíše generačně?

Generačně určitě ne. Lidi, kteří se v dnešní době zajímají o knihy, by bylo možné označit jako jeden z dnes tolik populárních městských kmenů. Mají své specifické znaky, mluvu, místa setkávání, věk nehraje roli. Starý pankáč – stále pankáč, starý knihomol – stále knihomol.

- Je těžké najít místo, kde by mladému autorovi dovolili prezentovat svou literaturu?

Ani ne. Existují kluby, scény experimentálních divadel, souvisí to právě s komunitou spřízněných lidí, každý někoho někde zná.

- Jak řešíte grafickou stránku vašich knih, pletete se grafikům hodně do řemesla nebo mají naopak úplně volné ruce? Jak velký vliv na vnímání díla má grafik?

Grafik knihu prodává, protože jí dělá obal. Dokud neztratím zbytky soudnosti, plést se jim do řemesla nebudu. Kromě toho po dokončení rukopisu ten text už nechci ani vidět a starat se o vizuál by bylo nad moje síly.

- Podle výkladů knihkupectví lidé stále čtou, řekl byste, že je to tak?

Lidi čtou, to je fakt. Otázkou je co. V tomto směru vyznávám názor – žít a nechat žít. Proč někoho okrádat o štěstí přesvědčováním, že červená knihovna není pravda. Není, ale v důsledku vzato, to poezie pro někoho jiného není taky, že.

- A jak vidíte vkus čtenářů a nakladatelů? Mění se v čase? A která z uvedených skupin má na knižní produkci větší vliv?

Jsou to spojené nádoby, jedno bez druhého nepřežije. Tak to ale bylo vždycky. Mimochodem, to, co dnes vnímáme jako klasiku neoddiskutovatelné hodnoty, to v době svého vzniku rozhodně takové postavení nemuselo mít. Dílo vždy prověří až čas.

- Poezie dnes má trochu jiné postavení než třeba v 19. století, což platí i pro literaturu obecně. Přesto, nemrzí vás, že básně jsou tak na okraji dnešních zájmů čtenářů?

Je spočítáno, že v České republice je dnes zhruba 300 lidí pravidelně čtoucích a kupujících si knihy poezie. V 19. století jste si nemohl vybrat mezi internetem, knihou, televizí, facebookem a vím já čím vším. Jára Cimrman říkal, že v jeho době bylo nejsledovanějším masmédiem loutkové divadlo. To dnes taky neplatí.

- Ve svém zaměstnání se věnujete spíše obchodu, je pro vás literatura určitým druhem odpočinku?

Je to činnost, která mě osobně udržuje v iluzi, že není možné na svět nasadit šablonu vhodnou pro každého a spokojit se s tím. Jsou to okamžiky, kdy se ze svého bláznovství zodpovídám jen sám sobě.

- Píšete pravidelně pohledy nebo dopisy?

Pohledy jen z dalekých cest a jen zcela výjimečně, dopisy zahubil internet.

- Jaký je váš názor na exlibris?

Proč ne.

- Vymýšlíte názvy knih předem, v průběhu psaní nebo až po dokončení? A jak těžké je takový název vymyslet? Případně, vybíráte z více variant?

Název vymýšlím v průběhu psaní, většinou mě něco vhodného napadne, variant bývá více a finále zařídí autocenzura. Ačkoliv, vzpomínám si, že u své první povídkové knihy jsem se umístil v jakési anketě o nejabsurdnější titul knihy na krásném druhém místě, tak možná mám o sobě příliš vysoké mínění a příliš benevolentního nakladatele. Příští týden bude ve Štafetě Českobudějovického deníku odpovídat na otázky Radim Bártů, který pracuje jako moderátor Českého rozhlasu České Budějovice.

Ptá se: Tomáš Franta

Tomáš Franta se jako kamenosochař věnuje například opravám památkových a církevních objektů.

Odpovídá: Stanislav Beran

Stanislav Beran se ve volném čase věnuje psaní prózy a poezie. Na svém kontě už má několik knih.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se