Láska a smrt

Láska a smrt

Reflex | 8. 7. 2010 | rubrika: Labyrint kultury - Rozhovor | strana: 60 | autor: Kateřina Kadlecová

Poslední román v dubnu zemřelého JANA BALABÁNA je bezútěšný a skvělý.

Není možné, aby nostalgie a úcta k mrtvému prozaikovi neovlivnily kritiky, kteří zcela jistě hned v den vydání knihy, 30. června, usednou ke čtení. Přesto očekávejme recenze, jež budou pozitivní pro knihu samu. Je totiž velmi výjimečná.
Román Zeptej se táty, na němž Jan Balabán pracoval poslední tři léta svého života, je esencí jeho psaní: je autobiografický, trýznivý a depresívní, vyrovnává se s časem minulým i budoucím, je napínavý, úsporný, ryzí. Odehrává se opět v Ostravě, na březích Odry i Černé Ostravice, v nemocnicích a panelácích - „černý sníh na trávníku, černá břečka na silnici a na jazyku kyselá chuť síry, ze všech těch kouřů vězněných pod dekou nízké oblačnosti".
Příběh smrti jednoho kontroverzního muže, otce, váženého lékaře a možná režimního konfidenta, a zároveň těch nejintimnějších vztahů v jedné rodině je vyprávěn skrze postavy sourozenců Nedomových, nešťastných existencí, které skutečně nejsou nikde doma. Malíř Hans, překladatel Emil a vědkyně Kateřina a také jejich sedmdesátiletá matka Marta, Emilova žena Jeny, její sestra, narkomanka Johana a další tragické figury velmi nápadně připomínají úplně běžné lidi, rozvedené, deprimované, závislé na alkoholu nebo ještě hůř. Kniha o zemřelém otci a hledání cesty k němu i k sobě navzájem je psána tak, aby hlasy (i mlčení) jednotlivých vypravěčů zůstaly rozlišitelné, ale splývaly zároveň v jednu mohutnou a silnou výpověď o někom, koho jsme na tomto světě nestačili dobře poznat a koho už nepoznáme, a o mnoha dalších věcech. Jak moc je dalek pravdy otcův někdejší přítel, křesťan a morální člověk Petr Wolf, který jej v dopisech nejbližším příbuzným označuje za toho, jenž „započal dílo zkázy"? Se smrtí otce a otazníky nad jeho životem se v myslích pozůstalých rekapituluje doba komunismu, kdy nejvíc škodili „normální lidi", kteří tak ochotně směňovali své duše za život. Problematičnost osobních vztahů zůstává i v mladších generacích, třeba u Hansova na drogách závislého syna, a může být vlastně odlehčujícím momentem - je úlevné, jak vše trvá, jak se vše vrací, jak je ta labilita vlastně stabilizační. Balabán je mistrem popisu osob v té nejkratší zkratce; všichni jeho osudem vláčení, zdeptaní hrdinové jsou naprosto realističtí. I ta kmotřička Smrt, která je hlavní postavou, je popsána ze všech stran a do detailů - od vysokých, spirituálních věcí až k tomu, „jak dlouho vydrží v zemi třeba silonový punčochy nebo šle nebo kravata". Autora samotného v románu najdeme též; nejsnáze v postavě Emila, citlivého snílka, překladatele se sklony k alkoholismu. Právě Emil tvaruje román a na samém konci dává své ženě (a čtenáři) vybrat: bude to „příběh soucitný, nebo bezcitný"?
Klíč ke knize poskytuje v závěrečné ediční poznámce jeden z Balabánových nejbližších přátel a jeho dlouholetý editor, básník Petr Hruška. Citátem z Johna Donna a redakčním vedením rovněž tohoto, posledního díla zesnulého spisovatele vyprovodil Jana Balabána s poctami po dvou dekádách jeho působení v české literatuře.

„Existuje společenství živých a mrtvých, jak o tom dětem tolikrát vykládal? Nebo je život jen pálení a svírání, jen nesmyslná šmouha, stopa našeho duševního a biologického rozkladu?" HANSŮV VNITŘNÍ MONOLOG

JAN BALABÁN: ZEPTEJ SE TÁTY. Vydal Host, 2010, 184 stran

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se