Lars Kepler do třetice, znovu děsivý i strhující

Lars Kepler do třetice, znovu děsivý i strhující

Jedna ze švédských recenzí píše, že Svědkyně ohně vyvolává pocit, jako když člověka strhne dravý proud. Má pravdu. Po Hypnotizérovi a Paganiniho smlouvě přichází švédská autorská a manželská dvojice Alexandra a Alexander Ahndorilovi, píšící pod pseudonymem Lars Kepler, s dalším kriminálním románem, který se řítí jako rozvodněná řeka, a kdykoli zadoufáte, že jste se něčeho pevného zachytili, žene vás o kus dál. 
Birgittin dvůr je soukromé zařízení pro problémové pubertální dívky – feťačky, anorektičky, násilnice. Žije jich tu osm. Jedna z nich, Miranda, je zavražděná, a totéž se stane ošetřovatelce Elisabet. V pokoji další z chovanek, Wicky, se najdou zakrvácené předměty a stopy krve na okenním parapetu. Dívka zmizela. A zřejmě právě ona ukradla na opuštěné silnici červenou toyotu se čtyřletým chlapečkem, jehož maminka si odskočila do lesa za přirozenou potřebou. Takže policie má celkem jasno: Wicky spáchala obě vraždy a navíc unesla dítě. Ale možná už oba nežijí. 
Komisař Joona Linna, muž, který, jak víme z předchozích románů, má vždycky pravdu, se na tu zamotanou situaci dívá jinak. Jenže tentokrát nemůže vyšetřovat oficiálně, kvůli jistému provinění s ním bylo zahájeno interní řízení. Ne že by se tím nechal odradit. 

Jako na toboganu 

Kromě vlastního strhujícího příběhu na Svědkyni ohně fascinuje způsob vyprávění připomínající tobogan, po němž sviští úsečné věty, většinou v přítomném čase. Tímhle autorsky působivým trikem vzniká ve čtenáři dojem, že sám je součástí děje, že by sám mohl zjistit, jak to bylo, ale ono to nejde, protože za každou další zatáčkou toboganu se objeví něco překvapivého. A Joona Linna jde jako buldok za svým – "já se nevzdám, dokud nezjistím, jak to skutečně bylo". Samozřejmě, nakonec to zjistí, navzdory policii, státní zástupkyni, komisi, která vyšetřuje jeho prohřešek, i zatvrzelým a neochotným zbylým dívkám, vyjadřujícím se stylem nejhrubší spodiny. 
Na Svědkyni ohně nešokuje jen drastický příběh, ale i úvahy, které po přečtení vyvolává. Třeba: dokážou být děti skutečně tak brutální? Jak pevné nervy musí mít eventuální pěstouni, aby se vyrovnali s necitelností, surovostí, občasnými zlodějinami? Nakolik vražedná může být nekritická láska? Odpovědi se hledají jen těžko. Kniha je nenabízí, není to psychologická příručka, i když psychologie v ní hraje významnou a ne vždy hezkou roli. 
Poznámka na závěr: Svědkyně ohně vychází rovněž jako audiokniha. Namluvil ji Pavel Rímský. 

--- 

Recenze: kniha 85 % 

Foto: 

O autorovi: Alena Slezáková, editorka MF DNES

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se