Ladislav Helge: desítky let v izolaci

Ladislav Helge: desítky let v izolaci

Lidové noviny | 11.2.2012 | Rubrika: Orientace / knihovna | Strana: 26

Životopisná kniha Petra Bilíka připomíná režiséra, který zanechal výraznou stopu v české kinematografii, přestože byl nucen filmování ukončit ve čtyřiceti letech. Kapitoly z dějin československé kinematografie po roce 1945 se bez osobnosti Ladislava Helgeho neobejdou. V padesátých a šedesátých letech minulého století byl zásadním tvůrcem, angažovaným umělcem, filmařem, který – ač v podstatě samouk – posouval uměleckou výpověď k tvůrčí svobodě.
Nešlo to jednoduše, jak důkladný záznam okolností vzniku jeho filmů dokládá. Poté, co asistoval zkušeným režisérům, zejména Jiřímu Krejčíkovi, a objevil pro náš film dětské hvězdy typu Jany Brejchové, natočil v dekádě 1957 – 1967 všehovšudy sedm filmů: Škola otců, Velká samota, Jarní povětří, Bílá oblaka, Bez svatozáře, První den mého syna a Stud. Ne každý byl veledílem, ve všech se však projevila až urputná snaha vyslovit se k současnosti, navzdory cenzuře a socialistickým deformacím odpovídat na otázky poctivého života nebo je alespoň nastolovat. A to byla odvaha.
Zlatá šedesátá Petr Bilík s vědomím, že Helge patří k tvůrcům už léta nepřipomínaným (s výjimkou záslužného televizního cyklu Zlatá šedesátá), věnuje v knize hodně prostoru souvislostem – historickým, uměleckým, společenským. Jen tak může nezasvěcený čtenář pochopit, oč kdysi před půlstoletím v nastupující československé nejen filmové vlně šlo.
Že tehdy vznikaly nové scény a časopisy, v nichž se vedly polemiky o uměleckých výbojích, o přežívajícím realismu, o reformách o „národním umění“ – a že to vše souviselo s politickým uvolňováním.
K tomu, aby bylo možno pochopit, v čem spočívala Helgeho „cesta za občanským filmem“, jak ji sleduje Bilíkova kniha, je třeba jeho filmy vidět. Potom by tento průvodce byl skvělým dovysvětlením, luxusem kontextu, komplexní informací. Sympaticky nepodjatou, už proto, že autor (narozen 1974) nepodléhá emocím zprožitých traumat minulosti. V teoretické části knihy se s úspěchem pokusil věcně podat co nejobjektivnější rozbor filmů Ladislava Helgeho a zasadil je do kontextu československé tvorby.
Zrozeni k přetržení V rozhovoru pak představuje režiséra coby angažovaného tvůrce, jenž v podstatě dal své umělecké sny na oltář věcí veřejných. Stal se funkcionářem tehdejšího Svazu československých filmových a televizních umělců (FITES), který vedle spisovatelů patřil k nejradikálnějším kritikům režimních praktik v umění. V letech 1968 – 1970 byl Helge předsedou reformního Koordinačního výboru tvůrčích svazů. Po zrušení FITES byl i on vystaven politické perzekuci a zákazu činnosti. Jeho filmy šly do trezoru. Helge odpovídá na otázky Bilíka poctivě a podrobně, oba vědí, že s ohledem na čas, který od plné tvůrčí aktivity Ladislava Helgeho uplynul, je třeba mnohé vysvětlit důkladněji, než by živý rozhovor předpokládal. Tak jako první část knihy je i interview vedeno v přísně pracovním tónu. Na příkladech svých filmů i projektech kolegů Helge dokládá, jak se v atmosféře šedesátých let postupně rodil respekt k autorovi, jak se lámala různá dogmata – a jak zase sovětská okupace v osmašedesátém zpřetrhala dosud jemné nitky i jeho nadějí.

Petr Bilík: Ladislav Helge – Cesta za občanským filmem. Vydalo nakladatelství Host Brno 2011. 228 stran

***

V rozhovoru představuje Petr Bilík režiséra Helgeho coby angažovaného tvůrce, jenž v podstatě dal své umělecké sny na oltář věcí veřejných

Foto popis|

O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ redaktorka LN

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se