Kniha měsíce - Tiché roky

Kniha měsíce - Tiché roky

V našich literárních končinách, kde slovo mainstream nezřídka nabývá pejorativního nádechu, to nemají představitelé kvalitního literárního mainstreamu právě jednoduché. Příkladem budiž spisovatelka Alena Mornštajnová (*1963), autorka čtenářsky úspěšných próz Slepá mapa, Hotýlek a Hana (a také knihy pro děti Strašidýlko Stráša). Ani její dosud nejzdařilejší román Hana z roku 2017 – nefalšovaný bestseller, který přitom sklidil řadu pochvalných kritik – se kupříkladu nedočkal nominace na cenu Magnesia Litera (podobně jako třeba Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové).
Velký čtenářský ohlas opět slibuje i nový třísetstránkový román Aleny Mornštajnové Tiché roky (nakl. Host), který vyšel 25. dubna zároveň s audioknihou (vyd. OneHotBook). Přestože oficiální anotace slibuje jiný román, než jaké byly ty předchozí – a jisté odlišnosti zde skutečně nalezneme –, nese i on nezaměnitelný autorčin rukopis a množství atributů, pro které jej čeští čtenáři tolik oblibují. Také příběh tří generací rodiny Žákových je rozkročen napříč dvacátým stoletím, jen velké dějiny tu ustupují více do pozadí a vyprávění nabývá poněkud intimnějšího rázu. Zásadní momenty česk(oslovensk)ých dějin minulého století tu sice jsou přítomny a podstatně ovlivňují osudy postav, avšak do samotného vyprávění vstupují jen zřídka.
Mornštajnová se znovu osvědčuje coby talentovaná vypravěčka i dobrá psycholožka. Svůj příběh dovedně skládá po způsobu mozaiky ze dvou různých stran, lišících se nejen vypravěčskou perspektivou, ale i časovou linií vyprávění, přičemž obě pásma propojuje jednak příbuzenskými vazbami ústředních postav (Svatopluka Žáka a jeho dcery Bohdany), jednak i textovými prostředky (explicit jedné kapitoly se zde pravidelně stává incipitem kapitoly následující). Všichni její hrdinové oplývají propracovaným charakterem, a přestože leckdy příhodně ilustrují vybrané dobové typy (mj. zapálený komunista Svatopluk a z buržoazních poměrů pocházející Eva) a jejich mnohdy problematické střetávání na poli partnerských či rodinných vztahů (třeba právě bouřlivé manželství Svainzerce a Evy), zůstávají plnokrevnými a mnohovrstevnatými postavami, jejichž často dramatické životní příběhy čtenáře snadno pohltí.
A to tím spíše, že jej autorka ani tentokrát nenechá příliš vydechnout – s výjimkou několika klíčových scén opět dává přednost vyššímu tempu vyprávění a většímu množství vylíčených epizod před sáhodlouhými scénami nebo dialogy. Leitmotivem knihy se pak vedle titulního ticha stávají také slova – neboť je to právě síla vysloveného (či zamlčeného), co formuje vzájemné vztahy jednotlivých hrdinů i jejich další osudy. Samotný román se přitom z tohoto hlediska jeví být snad až příliš "dokonalým", jen máloco v něm totiž zůstává nevyřčeno, čtenáři neosvětleno (byť někdy autorka s vysvětlením záměrně otálí), všechno tu má svou jasnou příčinu. Nejspíš i proto Mornštajnová nakonec volí otevřený konec – poslední neznámou v této čtenářsky poutavé, pečlivě vystavěné a dohady nepřipouštějící literární rovnici.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se