Jehova místo Ježíška

Jehova místo Ježíška

Týden | 22.12.2008 | rubrika: Kultura | strana: 96 | autor: Pavel Mandys
Druhý román Martina Šmause

Když se v roce 2005 objevila romská balada Děvčátko, rozdělej ohníček od tehdy čtyřicetiletého debutanta Martina Šmause, elektroinženýra ze slezského městečka Odry, způsobilo to malou senzaci.

Dychtivě vyprávěný příběh jednoho romského osudu byl otevřeně a zároveň tak trochu naivně okouzlen bouřlivým způsobem života, přitom se vyhnul politické korektnosti, která často psaní o Romech provází.
Ve Šmausovi přibyl do české literatury další vypravěč pokračující v hrabalovské tradici: až překotné tempo, barvitý jazyk, který se nebojí zdrobnělin ani novotvarů (za všechny zmiňme výraz, který si Šmaus podržel i v novince - „jajkání“ označující lidový tklivý zpěv), cit pro vášně, gesta a vyhrocené emoce.
Začínajícímu autorovi to vyneslo Cenu Knižního klubu za nepublikovaný rukopis a po vydání také Literu pro objev roku.
V podobném duchu pokračuje Šmaus ve svém novém románu Židle pro Štefana. Opět zde nakukuje do života komunity, která je vytěsněna na okraj - ať už vinou většinové společnosti nebo vlastní snahou. Tentokrát jde ovšem o odlišení nikoli rasou, nýbrž vírou - v centru pozornosti románu stojí uskupení (odborníci by použili nekompromisní výraz sekta) Svědci Jehovovi. Hlavní hrdina a zároveň vypravěč knihy jim ve chvíli osobní krize podlehne a po období zapáleného aktivismu se snaží z pevného jehovistického objetí vymanit. Což je syžet u próz podobného druhu přinejmenším předvídatelný, ne-li rovnou obehraný.
Zpočátku Šmaus opět upoutá oním uhrančivým a nervně rychlým vyprávěním, jež známe z jeho prvotiny: bezejmenného protagonistu protáhne horolezeckými dobrodružstvími, hospodskými pijatykami a rodinnou krizí, než u něho zazvoní dvojice se Strážnou věží v ruce. To vše na pouhých třiceti stranách - a přesto máme před sebou plastický portrét muže s potřebou často si zvyšovat hladinu adrenalinu a obecně fungovat či přímo vyniknout v hrdém chlapském světě, v němž mezi důležité vlastnosti patří nadhled nad každodenním pachtěním, připravenost podržet parťáka a jistá dávka furiantství. Dlouhodobě lze ovšem tuto pozici udržet buď v případě, že ve všem dotyčný nějak extrémně vyniká, nebo že má k tomu dostatečné finanční zázemí. To pochopitelně není hrdinův případ, takže postupně to přehání s četností výletů do hor i s objemem vypitého alkoholu a krachuje v zaměstnání i doma. Snadno se pak nechá přemluvit výmluvně argumentující „hlídkou“, která ho pozve na setkání s místní buňkou Svědků Jehovových.
S příchodem jehovistů se tempo románu zvolní, ale neochabne: zejména horlivost, s níž se novopečený člen církve brzy pustí do svých povinností, má mnoho silných momentů - jakkoli jsou zároveň hrozivé. Vypravěč se totiž stane nejen nadšeným agitátorem, který církvi věnuje všechny peníze i střechu nad hlavou, ale také slídilem, jenž střeží přípustnost chování svých „bratří a sester“, když občas podlehnou slabostem. Obdivuje disciplínu i tvrdé postoje k pokleslým profánním i křesťanským zvyklostem: „Ježíš nikdy nepřikázal slavit své narození.“ Brzy však nastane to, co čtenář očekává od začátku - muž začne střízlivět, více si všímat autoritářských tendencí jak vůdců slezské pobočky, tak církve jako takové, a protože mu ještě část mozku zůstala nevymytá, začíná pomýšlet na dezerci. V té chvíli je epický tón vystřídán dokola se točícími reflexemi: hlavní hrdina přemítá, jak se do téhle situace dostal, vzpomíná na bývalé blízké a na okamžiky předchozího života a snaží se z toho něco vyvodit. Také se hodně zaobírá vírou, a to jak tou jehovistickou, tak také křesťanskou a ještě dalšími. A bohužel tyto úvahy nejsou nijak zvlášť invenční a ani příběh nikam neposouvají. Najednou je text zdlouhavý: na co předtím autorovi stačila věta, potřebuje nyní celou kapitolu. Jistě, tempo nastavené v úvodu asi Šmaus nechtěl držet po celý román, jenže ve druhé polovině zvolňuje příliš. Kniha začíná být lítostivá, moralizující - a nudná. Z ohleduplnosti k autorovi a se špetkou zvědavosti je možné ji dočíst až do konce, ale vše dospěje jen k očekávané pravdě, že totiž cenný může být i život prostý materiálního bohatství, zato žitý v usmíření a harmonii s okolím a schopností vychutnat dary všedního dne.
Židle pro Štefana by snad mohla dobře posloužit při nějakých preventivních programech pomáhajících rozpoznat (nejen) náboženskou manipulaci a vyhnout se sektářům. Možná také jako psychologický portrét otce rodiny, který nezvládl (či odmítl) své povinnosti, a názorná a dopodrobna vylíčená ukázka toho, jak to může i se sebevědomým mladým mužem zamávat. Jako román však bohužel nefunguje.

Martin Šmaus: Židle pro Štefana. Vydalo nakladatelství Host, Brno 2008, 176 stran, doporučená cena 219 Kč.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se