Jak Ježíš psal

Jak Ježíš psal

Štěpán Kučera, Právo, 6. 12. 2018

Kniha Martina Puchnera Svět ve slovech (přeložila Petra Johana Poncarová, Host 2018) se zdá být skvělou četbou pro ty, kdo rádi čtou. Autor obhlíží historii literatury a na příkladech slavných děl od Eposu o Gilgamešovi přes Dona Quijota po Harryho Pottera vypráví "o síle příběhů utvářet národy, dějiny a civilizaci".
O takové síle příběhů není pochyb (ostatně časopis Bookseller Puchnera přirovnává k Yuvalovi N. Hararimu, který v obecnější rovině rozvíjí právě toto téma), ovšem Svět ve slovech působí, jako by si autor nejdřív vytyčil tezi o knihách jako aktérech dějin a teprve poté pro ni hledal důkazy. Tak třeba v kapitole věnované Eposu o Gilgamešovi a novoasyrskému vládci Aššurbanipalovi Puchner naznačuje, že právě šířením Eposu Aššurbanipal posiloval svou moc – ovšem pravděpodobnější je, že ta rostla díky písmu a na něj navázané byrokracii. Obdobně Alexandr Veliký prý při svých dobyvačných taženích jednal podle Homérovy Iliady – Alexandr Homéra bezpochyby obdivoval, ale jeho vojenské úspěchy stály (paradoxně) právě i na tom, že dokázal naslouchat příběhům cizích kultur a poklonit se jejich bohům.
Jednu kapitolu Puchner věnuje Benjaminu Franklinovi a jeho "příspěvku k dějinám literatury". Ten má spočívat v založení sítě tiskáren (které ovšem tiskly hlavně noviny a letáky) a vydávání významného listu Pennsylvania Gazette, jehož úspěch však začal tím, že Franklin zrušil plán svých předchůdců publikovat na pokračování encyklopedii – neboli zbavil noviny tíhy literatury. Naopak když autor píše o knihách, které na svět měly nepochybný a poměrně přímý vliv (Komunistický manifest), přináší inspirativní postřehy (ostatně manifesty jsou jednou z Puchnerových odborných specializací). Zároveň je obdivuhodná pestrost jím vybraných knih a kulturních okruhů – vedle děl z evropského kánonu jsou tu zastoupeny i literatura japonská, mayská či západoafrická. Je pravda, že v jistém smyslu "jazyk, slova a literatura (…) dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu stejnou měrou jako slavní vojevůdci, vynálezci a revolucionáři", jak čteme v anotaci českého vydání. V knize samé však přesvědčivé stvrzení této teze nenajdeme – po přečtení Světa ve slovech lze spíš říct, že literatura, technologie a společnost se navzájem ovlivňují; různou měrou, jak kdy, případ od případu.
Největší radost při čtení jsem nakonec zažíval u drobných příhod z literární historie, obohacujících detailů – třeba když autor líčí, jak jednou jedinkrát Ježíš psal, aby si ukrátil čas, než písaři a kněží odejdou a on bude moci zůstat o samotě se ženou obviněnou z cizoložství: "Během čekání psal prstem do písku. Evangelia
neříkají, co napsal. Možná stačí vědět, že psal, a to právě ve chvíli, kdy ho písaři konfrontovali s Písmem. Nepsal na papyrus, ale do písku, který za chvíli rozvál vítr."

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se