Jak a co čteme?

Jak a co čteme?

Knižní novinky | 7.11.2011 | Rubrika: Knižní tipy | Strana: 34 | Autor: MILAN ŠILHAN


(...)

Literární vědec a kritik Jiří Trávníček (1960) se v roce 2007 věnoval reprezentativnímu výzkumu čtenářů a čtení v České republice a výsledky představil v knize Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007), která vyšla v roce 2008. Druhý průzkum proběhl o tři roky později, a tak vznikla kniha Čtenáři a internauti – Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010), kterou opět vydal Host ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Jak je patrné už z názvu, došlo samozřejmě k posunu: nečteme už jen knihy, ale také elektronické knihy a čím dál víc i na internetu. Kniha „pojednává o čtenářích, čtení, četbě, čtenářské veřejnosti, čtenářské kultuře“, píše v úvodu autor. V první části „Rámce“ pojednává o beletrii a čtenářích a o čtení v době digitální („Digitální revoluce prý změnila téměř všechno…“) a samozřejmě seznamuje i s metodologií a metodikou výzkumu. Druhá část „Čtení“ je nejrozsáhlejší a je jádrem celé publikace. Autor přináší spoustu zajímavých dat a interpretuje je. Tak např. uvádí, že 79 % obyvatel ČR starších 15 let přečte za rok aspoň jednu knihu a že v průměru přečtou čeští čtenáři za rok 17,3 knih (lidé nad 65 let pak 22 knih). Čtení knih se denně věnujeme v průměru 38 minut. 46 % obyvatel starších 15 let nakoupilo za rok aspoň jednu knihu – z těch, kdo nakupují knihy, jich 89 % nakupuje knihy v knihkupectvích. V domácích knihovnách máme v průměru 245 knih. 38 % obyvatel navštívilo za rok aspoň jednou veřejnou knihovnu. 68 % obyvatel přečte za rok aspoň jednu beletristickou knihu (muži 57 %, ženy 78 %). Čtenáři beletrie přečtou za rok 13,5 beletristických knih. Autor uvádí také oblíbené autory a knihy, dále rozlišuje čtenáře a nečtenáře i důvody, proč lidé nečtou (21 % nemá čas a 20 % to nebaví), podrobně rozebírá čtení beletrie, časopisů a čtení na internetu a jeho užívání, zabývá se tím, jak knihy nabýváme (počet nakoupených knih, jak ke knihám přicházíme, kde o nich získáváme informace), dále pojednává o veřejných knihovnách. Třetí část „Čas“ sleduje čtení a jiná média, čtení a volný/pracovní čas. Čtvrtá část se jmenuje „Hodnoty“ a sleduje motivy, postoje, preference a způsoby čtení, vliv na četbu, co čteme (např. 14 % současnou oddechovou beletrii, 10 % literaturu faktu, 8 % klasickou beletrii, 7 % odbornou literaturu), co čtou ženy a co muži, jak čteme. Dále je tu srovnání toho, jak se čte jinde – a vycházíme ze srovnání stále velmi dobře: řadíme se „k zemím s nejsilnější čtenářskou kulturou“, konstatuje autor. V závěru se pak zabývá českou čtenářskou kulturou v době digitální. Je to knížka velmi zajímavá i v tom, že přináší srovnání s předchozím průzkumem z roku 2007. A bude jistě zajímavé, pokud se průzkum za pár let zase zopakuje, abychom viděli, jak na tom budeme, zda to bude horší či lepší. Zatím snad můžeme být optimisty.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se