Interiéry

Interiéry

Na místa, kde člověk strávil dětství, se vždycky vzpomíná se zvláštním melancholií. Věci a vjemy zpětně dostávají přídech něčeho magického a výjimečného. Nic v té době nebylo obyčejné. A básník je ten, kdo viděné a slyšené převádí do zvláštního kódu. O dobré poezii se hovoří jako o konstrukci, na níž lze umísťovat právě ty myšlenky a pocity, které jsou nám vlastní, či jako systém zrcadel, v nichž v posledku rozeznáme obraz sebe sama (aspoň to tvrdí filozof Stanislav Komárek). Dá se říci, že mladá česká básnířka, držitelka Ortenovy ceny za poezii (2004) a Drážďanské ceny lyriky (2010), Marie Šťastná přesně podle tohoto klíče postupovala, když pracovala na své poslední sbírce Interiéry (Host), prostřednictvím níž se vrací do dětství a raného mládí. Ačkoliv řád a pravidla prý dětem svědčí, z pohledu dospělého je to spíš období jimi možná až příliš svázané. Nebylo radno se přibližovat k ložnici rodičů, uklízelo se pouze v sobotu, k nedělní snídani se směly párky zapíjet kakaem, když se dostanou nové boty, musí vás někdo zatahat za uši a tak dále, vyjmenovává ostatně sama některé z pravidel a rituálů. Za specifický způsob náhledu na rodinné prostory možná může i autorčino studium kultury. Z pohledu určitých disciplín (a kulturologie či kulturní studia k nim patří) je totiž možné chápat prostory jako místa zaplněná významy, ať skrytými či zjevnými, kde se navíc odehrávají každodenní malé rituály. Autorka toho využila a v jejích básních jsou tak zakódovány zvyky, které ony interiéry či pokoje, chcete-li, v onom domě vyplňují. Pomyslný dům jejího dětství se tak prostřednictvím poezie stal výpovědí o tom, jak to doma chodilo. Krátké a intimní sondy tak např. zavádějí čtenáře na chodbu, na zahradu, naznačují vztah k matce. Obdiv k ní i strach plynoucí z nutnosti jednou (možná) přijmout stejnou roli. Interiéry jsou plné vztahů, letmosti, prchavosti, neopakovatelnosti, křehkosti a smutku. Jako kdybychom byli o krok pozadu za sebou samými. Čí optikou se to vlastně díváme, otáčíme-li se za vlastním životem? Dívá se dítě v nás, nebo už někdo jiný? Jaké vzpomínky si neseme na domy a prostory svého dětství? Co vše do nich patří? Bylo naše dětství také takové nebo jiné? A konečně – co bylo zvykem dělat u nás? Básně Marie Šťastné mají dar klást osobní otázky.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se