Historické cesty stejnopohlavní lásky

Historické cesty stejnopohlavní lásky

Miroslav Tomek

Jan Seidl a kol.: Od žaláře k oltáři, Host, Brno 2012
Rudolf Brázda — Jean‑Luc Schwab: Cesta růžového trojúhelníku, přel. Zuzana Dlabalová, Paseka, Praha — Litomyšl 2012

Oba recenzované tituly nabízejí pohled na postavení homosexuálních lidí v poměrně nedávné minulosti. Práce Jana Seidla ho popisuje v široké historické perspektivě, zatímco Cesta růžového trojúhelníku se soustřeďuje na jediný lidský osud, bolestně ovlivněný velkými dějinami.

Název Od žaláře k oltáři je metaforickým popisem cesty, kterou prodělalo hnutí české homosexuální menšiny mezi lety 1867 až 2011. Kniha vyšla v srpnu 2012 a byla mimo jiné prezentována v rámci širšího kulturního programu u příležitosti druhé Prague Pride. Jde o vskutku fundamentální práci věnovanou emancipačnímu úsilí homosexuálů v českých zemích a vděčíme za ni především historiku Janu Seidlovi (1981). První z pěti oddílů popisuje perzekuci homosexuálního jednání, danou působením § 129 b) trestního zákona, platného od roku 1852. Obviněným hrozil až pětiletý trest, teprve po roce 1918 situaci poněkud zlepšilo zavedení instituce podmíněného trestu. Autoři podrobili počty obviněných a odsouzených v různých obdobích analýze a pokusili se načrtnout některé trendy. Nejzřetelnějším z nich je postupné celkové zvyšování efektivity represivního aparátu v letech po první světové válce. Nikoho asi nepřekvapí, že ke skokovému nárůstu perzekuce došlo v období protektorátu. Další oddíl se zabývá počátky myšlení o problematice homosexuality v českých zemích. Fakticky je zde pozornost věnována hlavně německojazyčnému prostoru, na nějž bylo v té době české prostředí úzce vázáno. Již činnost prvního německého bojovníka za práva homosexuálů, Karla Heinze Ulrichse, se u nás dočkala odezvy: český šlechtic se mu v dopise svěřoval se svou potlačovanou náklonností k chlapcům. Ulrichs tento dopis poté dokonce publikoval v jedné ze svých prací. Zmíněný list, první doklad „moderního“ chápání homosexuality u nás, posloužil autorům k časovému vymezení celé studie.

 

Za sexuální reformu

Druhou nejrozsáhlejší částí celé studie je oddíl věnovaný hnutí homosexuálů za první republiky. Tehdy u nás vznikla první organizace homosexuálů: Československá liga za sexuální reformu, jež prosazovala změnu existujícího zákonodárství. Pozornosti se v textu dostává postavám jednotlivých účastníků hnutí, například vydavateli Hlasu, prvního „časopisu sexuální menšiny“, Vojtěchu Černému nebo advokátu Františku Čeřovskému. Některé životní příběhy, například právě osud Černého, jsou skutečně nevšední a díky pečlivé autorově práci s archivními (jen v této kapitole jsou využity materiály z jedenácti různých archivů!) i tištěnými prameny vyvstávají před čtenářem v celé své nejednoznačnosti. Přes všechno úsilí organizované menšiny se však do emancipačních snah zapojilo jen nepatrné množství homosexuálů. Nedošlo ani k očekávané změně zákona. V tomto oddíle najdeme také kapitolu o místech setkávání tehdejších homosexuálů. Mezi takové podniky patřil například legendární Batex nebo restaurace U Huňků. Zde autor neváhá, pochopitelně s kritickým odstupem, citovat i dobovou populární literaturu, přinášející o podobných místech zprávy s příchutí laciné senzačnosti. Následující část práce popisuje změny, k nimž došlo v legislativě po komunistickém převratu v roce 1948. Ačkoli v meziválečném období zastávala komunistická strana k homosexuálním vztahům tolerantní postoj, po roce 1948 byla pod sovětským vlivem trestnost homosexuality zachována. Vyjmutí homosexuálního jednání z trestního zákona v roce 1961 znamenalo pro jednotlivé homosexuály podstatnou změnu k lepšímu. I nadále však byla homosexualita přijímána jako nemoc. Organizované setkávání probíhalo výhradně v rámci terapeutických skupin. Poslední oddíl je věnován emancipačním snahám homosexuálů po roce 1989. Leitmotivem tohoto období byl boj za uzákonění registrovaného partnerství, který úspěšně vyvrcholil v březnu 2006, kdy byl příslušný zákon i přes prezidentovo veto přijat parlamentem ČR. Zvláštní pozornost autorů je věnována právě parlamentnímu projednávání jednotlivých návrhů. Symbolickou tečkou za knihou je stručná zpráva o akci Pražská pride/Prague Pride v srpnu 2011. V této části je využito nepřeberného množství materiálu z denního tisku, soukromých archivů jednotlivých aktivistů, ale také metody orální historie — autor vedl rozhovory s mnoha pamětníky z řad gay a lesbického hnutí. Období nacistické okupace v knize zpracováno není — v podmínkách zesíleného pronásledování neexistovaly elementární podmínky k rozvoji organizovaných emancipačních aktivit. Tohoto období se však týká druhá kniha.

 

Zločin proti národnímu společenství

Jde o příběh v Německu narozeného Čecha Rudolfa Brázdy (1913—2011), od roku 2008 posledního známého žijícího člověka, který byl v koncentračním táboře označen růžovým trojúhelníkem, symbolem pro homosexuální vězně. Brázda vyprávěl o svém životě Jeanu‑Lucu Schwabovi, který dal jeho vzpomínkám knižní podobu. Na rozdíl od knihy Od žaláře k oltáři zde sledujeme  osud obyčejného člověka, jenž se neúčastnil organizovaného hnutí homosexuálů, ale žil si podle svého a navazoval vztahy s muži, jak to odpovídalo jeho sexuálním preferencím. Vzhledem k tomu, že nacistická ideologie nejenže považovala homosexuální praktiky za něco, co je proti přírodě, ale také za „zločin proti národnímu společenství“ (neboť homosexuál okrádá národ o své potenciální potomky), stal se opakovaně obětí pronásledování. V Německu byl uvězněn v roce 1937, po propuštění odešel do Československa, ale v roce 1941 se opět dostal do vězení. Po vypršení trestu se nalézal „v ochranné vazbě“ v koncentračním táboře Buchenwald, kde se dočkal osvobození. V krátkosti se dozvídáme i o dalším Brázdově životě ve Francii, kam po válce odešel. Zarážející je fakt, že připomínání homosexuálních obětí nacistického režimu se ještě mnoho let po válce setkávalo s námitkami — ze strany bývalých politických vězňů. Útlá knížka si nenárokuje uměleckou hodnotu, je psána velice prostým jazykem. O to jsou vyšetřování a procesy s homosexuály, kde byla vznášena z dnešního pohledu absurdní obvinění, vylíčeny působivěji. Nejde ani o odbornou historickou práci — jde především o projev úcty k člověku, který se nedal zlomit prožitými hrůzami.

 

Diskurzy homosexuality

Samozřejmě, studii Od žaláře k oltáři by bylo možné vytknout i některé drobné nedostatky —přílišná důkladnost i v drobnostech je někdy na škodu. Text se pak rozpadá na fragmenty, věnované úzce specializovaným, především právním otázkám. Hloubka zkoumání právní problematiky v prvním a čtvrtém oddílu knihy je obdivuhodná, ale tyto pasáže jsou čtenářsky velmi obtížné. To vynikne zejména v porovnání s jinak velmi dobrou stylistickou úrovní celé práce. Většina kapitol se čte příjemně, a to i navzdory důslednému používání odborných výrazů a slovních spojení, působících místy poněkud chtěně. Lze také litovat, že autor nevěnoval více místa různým pojetím homosexuality a sebeidentifikace homosexuálních jedinců, jež zmiňuje na začátku druhého oddílu v souvislosti s „procesem ,zrození moderního homosexuála‘“. Zde se s poukazem na esencialistickou koncepci opatrně kriticky vymezuje vůči u nás dosud převládajícímu sociálně konstruktivistickému výkladovému modelu, závislému v případě studia homosexuality zejména na teoretických textech Michela Foucaulta. Ten považoval „homosexuála 19. století“ za produkt vnějších okolností, především vývoje lékařské vědy. Naznačené možnosti už autor ale bohužel dále nerozvíjí a omezuje se raději na výklad „elitních diskurzů homosexuality“, jak byly utvářeny především lékařskými a právnickými kruhy. Od žaláře k oltáři jeprací, která u nás nemá obdoby — danému tématu se dosud žádný badatel takto důkladně nevěnoval. Nedávno vyšel sborník Homosexualita v dějinách české kultury (ed. Martin C. Putna), na němž se Seidl také podílel, tentokrát v roli literárního historika. Publikace je ovšem zaměřena právě na oblast kultury, a s recenzovanou knihou se tedy nijak nepřekrývá, naopak, jde o vzájemně se doplňující pohledy na tuto problematiku. V současnosti se připravuje historický sborník Miluji tvory pohlaví svého. Seidl je jedním z jeho editorů, ale i přispěvatelem: můžeme tedy očekávat další podstatný pokrok v záběru i hloubce pohledu na fenomén stejnopohlavních vztahů v české historii, který nám pomůže lépe chápat i jednotlivé lidské osudy, třeba právě ten Brázdův.

 

Autor je překladatel.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se