Cizí, ale slušní lidé

Cizí, ale slušní lidé

Literárky v síti, www.literarky.cz, 27. 6. 2009, Lucie Mášová

Petra Soukupová získala loni za svůj románový debut K moři Cenu Jiřího Ortena udělovanou každoročně autorům do třiceti let. Takové ocenění znamená pro začínajícího spisovatele vedle povzbuzení do jisté míry i výzvu, neboť automaticky vyvolává napjaté očekávání a otázku: Dosáhne další text kvalit prvotiny? Nyní Soukupové vyšel soubor tří rozsáhlejších povídek pod názvem Zmizet.

Autorka v jednom rozhovoru sama předznamenala, že nová kniha bude „dost podobná" té první. Povídky jsou opravdu takřka identičtí blíženci románu předchozího, a to po stránce stylistické i tematické. Soukupová se opět zaměřuje na sféru nejintimnější, na komplikované vztahy mezi členy rodiny, kteří vedle sebe žijí jako „cizí, ale slušní lidé".

Oproti románu K moři je ještě více akcentován citový život dětí, které se ve dvou povídkách stávají dokonce vypravěči. Neidylické rodinné vztahy jsou zdrojem dětského tápání a komplexů. Odcizení plyne z nekomunikace a nezájmu rodičů, kteří své potomky sice milují, ale nerozumí jim. V popředí, stejně jako v autorčině debutu, stojí téma sourozenecké rivality, která místy přerůstá až v nenávist, a téma života v deformovaných (často neúplných) rodinách. Zásadním momentem všech tří povídek je vypořádávání se dětí se vztahem k jejich otci, ať už biologickému či nevlastnímu. Otcové jsou zobrazeni jako víceméně nezodpovědné osoby bez stopy empatie, zatímco matky, ač bezradné, představují stabilitu a jistotu. Zatímco v románu K moři se dramata odehrávala pod povrchem banální každodenní reality, v knize  Zmizet staví Soukupová své postavy do vyhrocených životních situací (nehoda dítěte s celoživotními následky, ztráta milované bytosti, objevení pravé identity otce...). Jak významnou roli v jejich životě hrají jejich blízcí, si postavy uvědomují až v okamžiku, kdy tito mizí - buď navždy (záhadná ztráta dítěte v povídce Zmizel, smrt matky v povídce Věneček), či dočasně (útěk dítěte z domova k objevenému biologickému otci v povídce Na krátko, útěk jedné z dcer po smrti matky k nevlastnímu otci v povídce Věneček). Zbývá pak jen lítost: „Každý si později uvědomí, že se choval strašně. Jenže co s tím teď." říká jedna z protagonistek povídky Věneček.

Zmizet je psáno stejným kondenzovaným, civilním stylem jako prvotina K moři. S tím rozdílem, že autorka střídá odosobněně strohé pasáže komentáře autorského vypravěče s promluvami dětí, kterým na autenticitě dodává hovorový jazyk. Je tak dosaženo vyšší míry subjektivizace a zživotnění jejich bolestného prožitku. Přetrvává i autorčina tendence předznamenávat negativní konce a tendence vše komplexně objasnit - osvětlit pocity všech aktérů, uvést postavy na scénu s kompletní minulostí a naznačit jejich osudy budoucí. Díky mistrnému psychologickému propracování Soukupová dokáže pomocí detailů a mikrookamžiků na malé ploše zachytit pocity a rozkrýt pohnutky chování svých postav s věrohodností až mrazivou. Právě to je vrcholem jejích povídek, ne pointy, které vlastně nejsou nijak výrazné.

Soukupová skládá v knize Zmizet neiluzivní a poměrně děsivý obraz současného rodinného života. Ten by šel vystihnout slovy z povídky Zmizel: „Nějak žijeme. Není to vždycky špatný, ale málokdy je to dobrý."

Vyznění povídek je díky subjektivizaci a zobrazení postav v mezních situacích intenzivnější než vyznění románu K moři. Tím, že ukazují mnoho různých poloh rodinného soužití (byť za pomoci konstantního souboru motivů), oceněný debut ještě předčily. Byla by však škoda, kdyby se Petra Soukupová stala autorkou jednoho stylu a tématu, ač obojí je působivé. Co však funguje dvakrát, mohlo by se dalšími variacemi stát jenom zmechanizovanou ohranou písničkou.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se