Chrám lidu pohltila zkáza

Chrám lidu pohltila zkáza

Alena Slezáková, MF DNES, 18. 11. 2013

Švédský spisovatel Henning Mankell, jehož knih se ve světě prodalo již čtyřicet milionů výtisků, začíná svůj nedávno česky vydaný detektivní román Než přijde mráz drastickou kapitolou. V kořenech vyvráceného stromu se choulí muž, o němž se až později dozvíme, že se jmenuje Erik Westin, a třese se děsem, že se na něj vrhnou obrovští psi a rozsápou ho na kusy. Všude kolem jsou mrtvá těla. Stovky mrtvých těl. Když se psi nedostaví a muž najde odvahu vyjít z úkrytu, najde mezi mrtvými i Jima Jonese.
Nejděsivější je, že Mankell si tuhle brutální situaci nevymyslel. V zásadě přesně odpovídá tomu, co se odehrálo 18. listopadu 1978 v osadě Jonestown uprostřed džungle jihoamerického státu Guyana.
Měl to být ráj, který, jak už to tak se sny o ráji bývá, ukončila zkáza. Sektu Chrám lidu založil v dubnu 1955 v Indianapolisu tehdy čtyřiadvacetiletý James Warenn Jones, charizmatický kazatel, jehož melanž křesťanství, utopického socialismu, rasové snášenlivosti a teorií sociální rovnosti postupně získala řadu příznivců – v polovině 60. let jich bylo na dvacet tisíc.
Jones se se svými ovečkami, vesměs Američany se značným podílem černochů, přestěhoval nejprve do Kalifornie a od roku 1974 vybudoval pro ty nejvěrnější nové sídlo v Guyaně.
Měl to být ráj... Jenže vykoupený chudobou, tvrdou prací, odevzdáním veškerého majetku komunitě, modlitbami a neustálým poslechem Jonesových kázání, které v osadě pouštěl rozhlasem.
Mankell poměrně přesvědčivě líčí, jak se charizmatický křesťan Jim Jones postupně měnil v psychopata a ďábla. Ale i v reálu se ze sna o nové společnosti a novém spravedlivém řádu stále víc stávala noční můra, cosi jako Pol Potova Kambodža v malém. Navíc navzdory uzavřenosti sekty pronikly ven informace o fyzickém týrání a znásilňování mužů i žen.
Dostaly se k senátorovi Leovi J. Ryanovi, který se rozhodl situaci prověřit na místě – šlo přece o americké občany.
V doprovodu devíti novinářů a dalších spolupracovníků se vydal do Jonestownu. Když komunitu opouštěli, přidala se k nim dvacítka jejích členů. Jones svým ozbrojeným strážcům poručil střílet po nich ze samopalů.
Senátor, kameraman, dva novináři a jedna prchající členka sekty byli na místě zastřeleni, jedenáct dalších lidí zraněno, jeden z nich později vydal svědectví o celé tragédii. Tohle nemohlo projít. Po bouřlivé debatě Jones nařídil sektě hromadnou sebevraždu.
Všichni členové Chrámu lidu měli vypít kyanid rozpuštěný v nápoji – vždyť podle Jonese už "vstoupili do nové éry a nemusí se bát smrti". Ale jak posléze ukázalo ohledání mrtvých, většina měla na těle vpich po injekčních jehlách a další byli postříleni, často zezadu. Masakr si vyžádal 918 obětí, přibližně třetina z toho byly děti. Jim Jones byl nalezen s prostřelenou hlavou. Jen několika lidem se podařilo uprchnout, podobně jako románovému Eriku Westinovi, který v Jonestownu ztratil milovanou ženu a dcerku. A zlo, jež pohltilo osadu uprostřed džungle, se s ním v Manningově románu stěhuje do Švédska. Jednoho dne tam u jezera někdo poleje benzinem a zapálí skupinku labutí... Čtěme knihu Než přijde mráz ne jako napínavou detektivku, ale jako varování. Kdo z nás si může být jistý, že je absolutně imunní proti vymývání mozků?

O autorovi: Kalendář Aleny Slezákové redaktorky MF DNES

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se