A co můj pes, ten nemá nesmrtelnou duši? ptá se prozaik Mertl

A co můj pes, ten nemá nesmrtelnou duši? ptá se prozaik Mertl

Aleš Palán, Hospodářské noviny, 25. 7. 2014

Krátce před smrtí nabídl zadumaný jihočeský prozaik Věroslav Mertl do nakladatelství své zápisy z let 2004 až 2012. Byl si vědom, že Kruhy pod očima jsou jeho poslední dílo. Vyšlo nyní, rok po autorově skonu. 
Mertl byl vytrvalý a od dětství si vedl deník. Předchozí dva díly deníku z let 1950 až 2001 vydala jiná nakladatelství, tentokrát se Mertl obrátil na brněnský Host. Vážně nemocný autor ještě dostal zprávu, že třetí díl vyjde, ediční přípravu ale už musel zvládnout redaktor Martin Stöhr sám. "Hodně inspirace čerpal starý pán z rádia, už moc nechodil, neprožíval…" přibližuje Stöhr situaci. 
Skutečně: pasáže, v nichž Mertl, bývalý dlouholetý tajemník lidové strany, komentuje politické eskapády, prozrazují, že někdy nedokázal rozlišit podstatné od spotřebního. I mezi touto hlušinou však čtenář narazí na opravdové perly. 
V době, kdy jeho krajané začali hlasitě projevovat svůj nesouhlas se stavbou amerického radaru v Brdech, píše například Mertl fiktivní "dopis" prezidentu Bushovi. V něm mu vysvětluje,že Češi nadevše milují klid a hodlají i tentokrát neochvějně zůstat stát stranou veškerého dění. "To ale vůbec neznamená, že jsme nespolehlivými spojenci Ameriky. Naopak Vás ujišťujeme,žejsme připraveni kdykoliv být zase osvobozováni a osvobozeni. Nemáte ponětí, jak si osvoboditelů vždycky vážíme." 
Mertl se ve svých denících na několika místech odkazuje na Zábranův opus Celý život. Paralelu mezi oběma posmrtně vydanými deníkovými zápisy můžeme shledávat právě v tom, jak hořce oba autoři komentují politické dění – Mertl to však činí v době, která umožňuje svobodnou výměnu názorů, a má tak mnohem těžší pozici. Za normalizace přitom Jan Zábrana i Věroslav Mertl stáli tak trochu mezi proudy: na sklouznutí do řečiště prorežimní literatury neměli žaludek, na plavbu divokými vodami samizdatových edic jim zas chybělo víc kuráže. Nejsilnějšími momenty Kruhů pod očima jsou autorovy reflexe vlastního dětství a rodného kraje, které lze číst jako doplněk jeho románů. Mertl byl věřící katolík, a přesto si dovolil rozporovat církevní doktrínu o tom, že nesmrtelnou duši mají pouze lidé. A co můj pes? ptá se autor. Doplňuje dokonce Holanovu báseň Zmrtvýchvstání s tím, že se na druhé straně reality "ze dvora ozve štěkot psa". Bez něho by přece zmrtvýchvstání nebylo úplné! 
Osvěžující jsou zejména ty stránky deníků, v nichž se autor dokázal zbavit skepse. Takovou tvář ukázal i v rozhovorech a esejích, které tvoří zhruba čtvrtinu objemu knihy. "Důležitá v životě není ani tolik pravda jako opravdovost a za tu nás všechny nebeský Otec obejme," přemýšlí autor. Mertl zůstal opravdový i ve svých posledních textech. 

Věroslav Mertl Kruhy pod očima Host 2014, 332 stran, 279 korun 

VENKOV NENÍ MIMO 

Věroslav Mertl (1929–2013) byl za normalizace v podstatě jediným povoleným katolicky orientovaným autorem. Jeho díla však směla vycházet výhradně v nakladatelství Vyšehrad (které patřilo lidové straně, jejímž byl Mertl okresním tajemníkem) a reflektována byla zásadně kritickým mlčením. Stěžejním autorovým dílem zůstává román Dům mezi větrem a řekou, Státní cenu za literaturu nicméně v roce 2001 dostal za Hřbitov snů. Ani toto ocenění mnoho nezměnilo na jeho zaškatulkování mezi regionální autory. Byl to prostě Jihočech, který psal o vesnici. Na tomto lokálním jevišti se přitom odehrávala dramata s obecnou platností. 

O autorovi: Aleš Palán, autori@economia.cz

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se