Krvavý Bronx

(nar. 1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Pracovala jako lektorka anglického jazyka a překladatelka, nyní se živí jako spisovatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, o dva roky později následoval román Hotýlek. Především díky svému románu Hana z roku 2017 se Alena Mornštajnová stala jednou z nejoblíbenějších současných českých spisovatelek. Jejím čtvrtým románem jsou Tiché roky (2019), které zvítězily ve čtenářské anketě Kniha roku. Na jaře 2021 vydala dystopický román Listopád, za který dostala Cenu Česká kniha 2022. O dva roky později jí vyšel psychologický román Les v domě. Je také autorkou knih pro děti Strašidýlko Stráša (2018), Kapka Ája (2022) a Teribear. Tajemství modré krabice (2022). 

(nar. 1970) pochází z Prahy. Živí se překlady a tlumočením. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (nové vydání 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) získala cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a za anglický překlad literární cenu EBRD Literature Prize; práva na jeho vydání byla prodána do třiadvaceti zemí. V roce 2019 jí vyšel román Mona, za který obdržela cenu Česká kniha. V roce 2021 vydala povídkovou sbírku Tyhle fragmenty a o rok později román Ostrov. V nejnovější knize Transfer (2023) umně propojuje obyčejné a zároveň pozoruhodné lidské příběhy. 

(nar. 1981) vystudoval religionistiku a sociologii, dnes přednáší na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je autorem románů Dějiny světla (2013), za který získal Cenu Evropské unie za literaturu, a Možnosti milostného románu (2019), nominovaného na Magnesii Literu. S Petrem Vizinou připravili knihu rozhovorů o současné spiritualitě Znamení neznámého (2021). Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Je šéfredaktorem měsíčníku Host, pravidelně spolupracuje s týdeníkem Respekt a s Českým rozhlasem. 

(nar. 1982) je historik a historik umění, autor mnoha odborných i publicistických textů. Učí na Vysokém učení technickém v Brně. Pro Národní památkový ústav, kde pracuje, napsal řadu monografií o hradech, zámcích, jejich uměleckých dílech a šlechtických majitelích. Společně s Alexandrem Brummerem vydal několik průvodců dějinami Brna ve dvacátém století a Brnu věnoval také dvě knihy pro děti a povídku „Jeden den Eduarda Pospíšila“ v knize Krvavý Bronx (2020). 

(nar. 1971) debutoval v roce 2012 románem Případ pro exorcistu, jenž zahájil úspěšnou sérii s komisařkou Marií Výrovou a který nyní v revidované verzi znovu vydává nakladatelství Host. Na něj navázaly další knihy — Modré stíny (2013), Ještě není konec (2016), Pět mrtvých psů (2018) a Nejhorší obavy (2020). Sýkorovy romány se staly předlohou k cyklu televizních minisérií Detektivové od Nejsvětější Trojice (2015—2019), které vzbudily velký divácký i kritický ohlas a prodaly se i do zahraničí. Kromě románů napsal Michal Sýkora spolu s Petrem Jarchovským pro Českou televizi scénáře k minisériím Živé terče (2019) a Pozadí událostí (uvedení se připravuje). Dále je autorem několika literárněvědných publikací, mimo jiné monografi í o Vladimiru Nabokovovi (2002, 2004) a Philipu Rothovi (2019). 

(nar. 1977) pochází z Vysočiny. Vystudovala filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Do povědomí čtenářů vstoupila knihou rozhovorů Proměněné sny, za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly — Já jsem hlad a Sítě — příběhy (ne)sebevědomí. Kniha Julie mezi slovy byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež a cenou učitelů v anketě SUK. Pro mladé čtenáře napsala také knihy Flouk a Líla a Každý má svou lajnu. Román Dědina se zařadil mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy, audioknižní podoba se pak stala absolutním vítězem Audioknihy roku 2019. Svou pozici autorky bestsellerů potvrdila románem Chirurg a novelou Vrány, za niž získala ocenění Kniha roku 2020 v kategorii umělecká próza. V knize Zahrada (2022) rozkrývá jedno z nejtabuizovanejších intimních témat. V roce 2023 jí vyšel román Pláňata. Doposud se prodalo přes 100 000 výtisků autorčiných knih. 

(nar. 1982) patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelkám. Dosud vydala čtyři knihy pro děti a sedm knih pro dospělé, jež jí vynesly řadu ocenění a nominací. Za debut K moři (2007) obdržela Cenu Jiřího Ortena, určenou talentovanému autorovi do třiceti let, a byla nominována na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Její druhá kniha, soubor povídek Zmizet (2009), vyhrála cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku a rovněž byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Uznání se dočkaly i její knížky pro děti — tituly Bertík a čmuchadlo (2014) a Kdo zabil Snížka? (2017) byly zařazeny na seznam prestižního katalogu nejlepších knih pro děti a mládež z celého světa White Ravens. Unikátní propojení dobrodružného příběhu pro děti Kdo zabil Snížka? s paralelně vydanou knihou pro dospělé Nejlepší pro všechny (2017) získalo také dvě nominace na cenu Magnesia Litera 2018. V pořadí třetí dětská kniha Klub divných dětí (2019) a román v povídkách Věci, na které nastal čas (2020) pak překročily krátce po vydání bestsellerovou hranici 10 000 prodaných výtisků. Úspěch slavily rovněž knihy Marta v roce vetřelce (2011) a Pod sněhem (2015). Koncem roku 2022 vyšel román Nikdo není sám, rok nato kniha pro děti Divné děti a smutná kočka — volné pokračování Klubu divných dětí. Knihy Petry Soukupové jsou přeloženy do více než deseti jazyků. Kromě toho napsala podle svých knih několik scénářů (v roce 2018 vznikl podle povídky z knihy Zmizet film Na krátko) a působí také jako dramaturgyně. 

(nar. 1980) je spisovatelka a dramatička. Po studiu historie umění a bohemistiky na Masarykově univerzitě získala doktorát na Univerzitě Karlově. Její romány Vyhnání Gerty Schnirch (2009) o brněnském pochodu smrti a Žítkovské bohyně (2012), pojednávající o osudu léčitelek z Moravských Kopanic, byly oceněny prestižní cenou Magnesia Litera a pro svou společenskou angažovanost také Cenou za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů. Svět umění a literatury propojila v knihách Můj otec Kamil Lhoták (2008) a Fabrika, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové; text této hry vyšel zároveň knižně (2018). V roce 2022 vydala dlouho očekávaný román Bílá Voda. Za tuto knihu i za svou dosavadní literární tvorbu získala Státní cenu za literaturu. Bílá Voda byla také zvolena Knihou roku v anketách Deníku N a Lidových novin a v roce 2023 vyšla ve druhém vydání ve výpravné limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Knihy Kateřiny Tučkové byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.