Hodina Hora

„Podobně jako v prvotině i v této sbírce Stöhrovy verše podvědomě navazují na „moravskou lyriku“ Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška, a to jak drobnějšími motivy, tak i lexikální zásobou. Ještě příznačnější je však návaznost na biblický jazyk a křesťanskou metaforiku. Bez nadsázky se dá prohlásit, že celá kniha je prostoupena tradičními křesťanskými motivy. A vzápětí je nutno dodat, že se jedná o tradiční zpracování jistot, obav, strachu, které nepřináší nějaké výrazné znaky nového autorského uchopení. Stöhr je zde nejenom dědicem poetiky pokory a přiblížení se k Bohu, ale zároveň je až příliš ve vleku reynkovské tradice. Tyto skutečnosti zatím olamují a obrušují hrany, jimiž by se Stöhr mohl lišit a které by jej identifikovaly.“
– Pavel Kotrla 

„Básníkova obraznost nás pozvolna ovíjí a láká do svých osidel, až jí zcela propadneme: taková sugestivnost, jemnost a zkušenost se často nevidí. Martinu Josefu Stöhrovi už táhne třicítka a u nás jsme si zvykli, že je to i na básníka mládí, jako bychom zapomněli na Byrona, Puškina, Lermontova či Ortena. Hodina Hora je výtvorem v podstatě zralého básníka, který ví, co chce, a zná prostředky, jimiž toho lze dosáhnout: „Vřetena komárů teskně předou,/ předpokoj pod skalou,/ komínská báň…/ Andělé nad dvorem oblaka vedou,/ Co boží oslátka,/ za sráz a stráň.“
– Ivo Pospíšil