Do posledních sil
Tři dokumentární povídky z konce protektorátu
- Rok vydání 2020
- Počet stran 232
- ISBN 978-80-7577-543-6
- Rozměr 135×205 mm
Spojenci v Normandii, v protektorátu tma
Německo stále okupuje většinu kontinentální Evropy. Třetí říše vede totální válku a nepřestává vyvolávat temné běsy. Poslední měsíce druhé světové války a protektorátu jsou dobou zrychleného času, shluku dramatických dějů a rozuzlením řady příběhů. Někteří na sklonku války vysílením umírají, jiní si v obklíčení nepřátel berou život, další zbaběle utíkají.
Čtyři dokumentární povídky vyprávějí čtyři české příběhy. Osudy neokázalých hrdinů, ale také jejich pronásledovatelů, trýznitelů a vrahů. První líčí příběh zatčení, plahočení se po koncentračních táborech a smrti malíře a spisovatele Josefa Čapka. Druhá povídka přibližuje dramatickou životní cestu československého parašutisty Vladimíra Hauptvogela, vysazeného do protektorátní jámy lvové v rámci paraskupiny CHALK o Velikonocích 1944. Doplňuje ji krátká povídka popisující poslední měsíce života poručíka Josefa Šandery, umírajícího šedesát dní v nemocnici, poté co se obklíčen gestapem pokusil spáchat sebevraždu. Aktérkou posledního příběhu je Josefina Napravilová, žena, která po válce hledala po Evropě lidické děti.
Knihu doprovází množství archivních fotografií, často dosud nepublikovaných.
Peča ve svých letních novinových úvodnících několikrát připomene bratra Karla, jehož smrt jím stále proniká jako teskný osten. Vede s ním pomyslný rozhovor a o pár let později bude z Buchenwaldu v dopise domů psát o tom, jaká požehnaná skutečnost zanikla s Karlem — Ičkem — Ičínkem, na něhož dennodenně vzpomíná. A dotvrdí to několika básněmi, ve kterých hovoří o otevřené ráně, která „nechce zajizvit se, pořád se nezaceluje / a znovu, ustavičně znovu krvácí“. Nazve ji ztrátou, pohromou, temnou bědou, kterou si ve své hlavě nedovede srovnat, a vyčítá si, že „na mně, na tom starším, mělo být spíše z nás obou odtud odejít a ty, / ty jsi tu déle ještě zůstat měl!“.
– ukázka z knihy
-
-
Peča ve svých letních novinových úvodnících několikrát připomene bratra Karla, jehož smrt jím stále proniká jako teskný osten. Vede s ním pomyslný rozhovor a o pár let později bude z Buchenwaldu v dopise domů psát o tom, jaká požehnaná skutečnost zanikla s Karlem — Ičkem — Ičínkem, na něhož dennodenně vzpomíná. A dotvrdí to několika básněmi, ve kterých hovoří o otevřené ráně, která „nechce zajizvit se, pořád se nezaceluje / a znovu, ustavičně znovu krvácí“. Nazve ji ztrátou, pohromou, temnou bědou, kterou si ve své hlavě nedovede srovnat, a vyčítá si, že „na mně, na tom starším, mělo být spíše z nás obou odtud odejít a ty, / ty jsi tu déle ještě zůstat měl!“.
– ukázka z knihy -
![Doležal Miloš]( "Doležal Miloš")
Miloš Doležal
Více
Zalistujte si
Hlídací pes
Budeme Vás informovat o vydání knihy odesláním e-mailu na Vaší adresu.
O vydání knihy Vás již e-mailem nebudeme informovat.
Omlouváme se, ale tato kniha je v tuto chvíli nedostupná. Její dostupnost však můžete znovu hlídat.