(1913—1960), francouzský spisovatel, filozof, dramatik a publicista narozený v Alžírsku, je považován za jednoho z hlavních představitelů existencialismu, přestože sám takové označení odmítal. Studia filozofie musel přerušit kvůli onemocnění tuberkulózou, dokončil je až v roce 1936. Jeho novinářská činnost vedla v roce 1940 k vyhoštění z Alžírska, Camus ze své země odešel a usadil se v Paříži. Zde pracoval v deníku Paris-Soir a publikoval své první dvě zásadní knihy — román Cizinec (1942; česky poprvé Václav Petr, 1947) a rozsáhlý esej Mýtus o Sisyfovi (1942; česky poprvé Svoboda, 1995). Po obsazení Francie se stal jedním z intelektuálních vůdců hnutí odporu. Přispíval do ilegálního časopisu Combat. Po válce dosáhl mezinárodního věhlasu romány Mor (1947; česky poprvé SNKLU, 1963) a Pád (1956; česky poprvé Mladá fronta, 1966) a dramatem Spravedliví (1949; česky poprvé Dilia, 1964). V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel při autonehodě na cestě ze svého domu v Lourmarinu.
