Běsa

Autorka z výsostně ženských pozic buduje emočně nabitý existenciální román, který jde za problematiku adopce. Zachycuje hlubokou krizi identity a vznáší základní otázky lidského bytí. Je možné žít bez důvěry, bez lásky, bez porozumění? Jak hledat smysl života, když nonsensem už začíná? Když já jsem nonsens?
- Kateřina Čopjaková o románu Malinka, Respekt 

„Pojď sem, ségra,“ Bělka plácla rukou vedle sebe na sedačku a poodkryla deku, kterou se zpola přikrývala. Sába přisedla a obě se zadívaly na obrazovku televize, kde už skončily televizní noviny a začal hlavní program, televizní hra o hledání morálních hodnot, jak oznámila hlasatelka. Zrak oběma čas od času putoval na nástěnné hodiny nad kuchyňským koutem a obě si začínaly připouštět myšlenku, že dnes večer doopravdy nezavolá. Nikdo. Pan Nikdo. Sabině začalo zklamání prolézat celé tělo, úplně ji to bolelo a Běla to cítila. Dotýkala se sestry kolenem a tím kolenem to proudilo i do ní. Bylo jí Sabiny líto. Když jely závěrečné titulky, naklonila se k sestře, jejíž skelné oči byly upřené na obrazovku. 

„Ségra, tak už pojď na to bigo.“ 

Sabina otočila k sestře hlavu a kývla. Televizi nechaly zapnutou, šly si beze slova obléct bundy a boty a Běla opatrně vytáhla z peřinového povlaku cigaretu. Vyšly ven, ještě pořád slabě mrholilo, a zamířily k zídce ohraničující nedaleký vybetonovaný plácek. Zalezly si na její konec, který byl ve stínu lampy. Běla zapálila cigaretu, potlačila zakašlání a hned ji předala Sabině. Ta lačně natáhla dým, který — jak věřila — jí pomůže.
- ukázka z knihy